Drobečková navigace

Úvod > Akce > Prožili jsme v roce 2017/2018

Prožili jsme v roce 2018/2019

 

Rozloučení s rokem 2018/2019

konec roku (34).JPG A je to tady! Je tady onen den, kdy můžeme zavzpomínat na právě uplynulých deset měsíců a na nějakou tu dobu se rozloučit. Dnes bylo u Sluníček loučení veliké, protože se Sasinkou se loučíme nadobro. Odchází do jiné školky a my jí přejeme, ať je stále stejně usměvavá a spokojená.

 S mnoha Sluníčky bylo loučení zrovna tak těžké, ač od nás odcházejí  jen o patro níže, ale i tak…..

Veliké překvapení nám připravil Vojtík, kterému moc děkujeme za ohromnou hromadu medvídků.

A děkujeme všem za krásné kytičky, dárky, dobroty, třeba i za sladký a výborný čtyřlístek pro štěstí.

 Všechny dárky nás moc potěšily a co si budeme nalhávat, nejvíc nás potěšila krásná slova, která nám občas zabránila odpovědět včas a v pohodě 😉. Přeci jen, když s dětmi zažijete tolik dobrodružství a každodenních radostí, je to loučení někdy docela oříšek.

 A teď zvesela! Čekají nás dva měsíce užívání si sluníčka, výletů a hlavně času, které naše děti prožijí se svými nejbližšími. Všem vám přejeme, aby byl ten čas naplněn úsměvy a radostí. KRÁSNÉ PRÁZDNINY VŠEM a těšíme se, až se naše školka zase zaplní dětským smíchem.

 

Prosklený úl - pan Pecha - 26. 6. 2019

DSC_0059.JPG

 Ač se konec roku rychle blíží, tak ještě jedeme dál. Vlastně nejedeme, horké dny trávíme ve stínu naší lípy. A dnes do toho našeho stínu přiletěly i včelky. Ony nepřiletěly, ale přivezl je ve skleněném úlu pan Pecha z Kvítkovic. A začal nám o nich moc hezky vyprávět. Víte, že včelky jsou tak moc staré, že pamatují dokonce i dinosaury? Tedy tyhle naše ne, ty pamatují leda tak minulý měsíc, ale jako druh ano.

 Ráno jsme si o včelkách povídaly a paní učitelka se ptala, zda známe rčení: ,,pilný jako včelka“. A teď jsme to pochopily. Včelky žijí velmi krátce, některé přežijí zimu, ale některé žijí jen měsíc a půl a za svůj krátký život nadělají ohromnou hromadu práce. A svojí prací jsou pro nás lidi nesmírně užitečné. Dozvěděly jsme se, že kdyby naráz zmizely všechny včely, tak lidstvo do čtyř let zanikne. No tak to musíme dávat veliký pozor, aby se včeličkám neubližovalo. Kdyby neopylovaly květy, nebylo by časem co jíst.

 Včelí matka prý dokáže za den naklást až dva tisíce vajíček! A je z celého velkého společenství největší. Společenství včel je takový dokonalý zázrak. Každý ví, kde je jeho místo a co má dělat. Trubci mají vyšší teplotu než dělnice a tak, kromě úlohy oplodňovat matku, ještě zahřívají malinké včelí plody. Tak to mají tedy dnes volno. Zato dělnice, ty se nalítají. Přinášejí nektar, pyl, vodu, vyrábí med, uklízí v úlu, krmí matku i trubce, stráží vchod do úlu, staví plástve ….. prostě pilné jako včelky.

A víte, že každá včelka přinese do úlu za celý svůj život jen asi tak jednu plnou lžičku medu? Tak to si musíme tedy každé lepkavé kapičky hodně vážit, když je za ní tolik dřiny pracovitých včeliček.

Moc děkujeme panu Pechovi z Kvítkovic za poučný den. Někteří z nás se od úlu nemohli odtrhnout a pokládali pořád spoustu otázek. Minimálně z Danečka a Lukáška budou jednou určitě včelaři 😊.

 

Rozloučení s předškoláky  25. 6. 2019

DSC_0030.JPGJsou chvíle, kdy se v člověku mísí pocity radostné i smutné dohromady. Dnes jsme takový okamžik prožily při loučení našich nejstarších Kočiček. Naši předškoláci dostali pamětní šerpu a pohádkovou knížku, kterou si již za rok budou umět přečíst. Každé z dětí nám tu bude chybět, ať už pro jeho radostný přístupu k životu, či třeba k přívalu neskutečných hlášek, kterými nás některý jedinec pilně zásoboval celé čtyři roky. Každé z dětí se ve zdech naší školky něčím zapsalo a zbyde po něm prázdné místo. A na každé budeme s láskou vzpomínat a doufat, že se mu v tom velkém světě daří. Všem moc držíme palce a věříme, že své znalosti, které u nás vstřebaly, ve škole výborně zúročí.

 

KOUZELNICKÁ ŠKOLIČKA SKŘÍTKA MERÁNKA- MONÍNEC 11. 6. - 14. 6. 2019 

ÚTERÝ 11. 6. 2019

Víte, že jsme kouzelničtí učni? Ano, přijely jsme do KOUZELNICKÉ ŠKOLIČKY SKŘÍTKA MERÁNKA. A skřítek Meránek je opravdický kouzelník. Hned nám to dokázal tím, že se proměnil z malého střapatého panáčka ve velkého skřítka. Přivítal nás a zeptal se, zda se chceme naučit kouzlit a hned nám další kouzlo ukázal. No to jsme koukaly. Naše balónky po propíchnutí jehlou praskly, ale Meránkovi ne! A že nás tohle kouzlo prý naučí. Tak to se těšíme. Zatím si vymýšlíme názvy našich skupin a zaklínadla. A už jako Abraxasové, Saxánci a Hadí ocásci složitě získáváme věci, které budeme večer potřebovat ke kouzlení. U získávání se dost nasmějeme a docela promočíme. A pak jsme si bubnováním přivolaly Meránka a on nás opravdu kouzlo naučil! To se dělá tak: vezmete balónek……, ále ne. Víc neprozradíme. Den jsme zakončily jahodovými knedlíky a příjemnou procházkou. Teď už pochrupkáváme v postýlkách a nabíráme síly na zítřejší kouzlení. Saxanomeranofix! A dobrou noc 😊.

 

STŘEDA 12. 6. 2019

 Máme za sebou první, úplně klidnou noc a ráno nás po rozcvičce čekalo překvapení. Na každé postýlce ležel malý neoblečený Meránek bez obličejíčku. To nám asi věnoval Meránek. A ono jo, když jsme k němu dorazily na kopec s nádherným výhledem do údolí, tak nám řekl, že nám je věnuje na památku a že nám budou pomáhat kouzlit, jen si je musíme dodělat.  A pak nám předvedl další kouzlo. No tak to nám tedy spadla brada. Meránkovi propadla skleničkou mince! Opravdu a díra tam fakt nebyla. Meránek slíbil, že i tohle kouzlo nám vysvětlí. Tak to se těšíme. Zatím dal každé skupině kus papíru a rozloučil se. Co máme dělat s papírem? Elif napadlo, že bychom měly dát všechny tři kousky dohromady. A to bylo ono! Najednou před námi ležela mapa pokladu. Tak na to slyšíme, a že se tu už vyznáme, tak jdeme najisto kolem baštírny, houpaček, pískoviště k zamčené brance. Na zaklínadlo Saxánků zámek povolil a mohly jsme se vrhnout k pokladu. Zamčenému na číselný kód. Tak jsme se začaly předhánět s kódy které známe. Ke sklepům, k boudám, či k ovcím. Nic neklaplo a Elif napadlo, že papíry ležící na truhličce by nás ke správnému číslu mohly dovést. Je tomu tak.

Chvíle napětí… a otevřeno. V pokladu máme mince a instrukce, jak postupovat dál. Po trefování se mincí do skleničky, chůzí ve dvojicích, pěticích, či ,,čtyřicích“, složitém týmovém stříhání papíru, získáváme všechny věci, které potřebujeme a jdeme si chvilku jen tak hrát. K obědu jsme si vychutnaly skvělý řízek a na chvilku zalezly do pelíšků na načerpání sil.

 Ty jsme potřebovaly, protože nás čekal velký výlet pod lanovkou, okolo dráhy horských kol až dolů pod velký kopec se sjezdovkou. A tam nás překvapil krásný rybník. Škoda že jsme o něm nevěděly, nevzaly jsme si plavky. Zkusíme je vykouzlit. Moc se soustředíme, vyzkoušíme všechna naše zaklínadla a za chvíli tahá Barča plavky ze svého batohu. Jupí, letíme do vody!

 V podvečer se vracíme do velkého kopce zpět a dělíme se na dvě skupiny. Jedna by zítra zase ráda na koupaliště a druhá by už ani náhodou ten kopec nahoru jít nechtěla.

 Teď už nás čeká překvapení v podobě skvělé pizzy, trocha her, čtení, sprchování a postýlky. HUHLYHUHLYBUK! Dobrou noc. 

 

ČTVRTEK 13. 6. 2019

Kouzelnická školička skřítka Meránka je v plném proudu. Známe další kouzlo a už se těšíme, jak vás překvapíme. Ince se dnes podařilo, zmizením mince, hodně překvapit paní Janu. Paní učitelce Petře se kouzlo nepodařilo. Chtěla si vykouzlit peníze a zatím někam odkouzlila skleničku. Asi za to mohla zlomená kouzelnická hůlka, kterou jsme po splnění pár úkolů získaly.

 Kromě lezení po lanech a dalších kratochvílí jsme dnes hodně tvořily. Naši malí Meránkové získali oblečky a tváře. Kromě toho jsme si vyrobily……, ale to vám neprozradíme, zítra uvidíte. A pár informací, které vás určitě zajímají. Počasí máme nádherné a dnes nám ani nevadilo, že jsme si musely vzít poprvé mikinky. Jídlo nám chutná moc a přidávat si chodíme skoro všichni. Přírodní kulisa pro naše hry a kouzelnické učení je přímo úchvatná.  …….. HADIOCASCISSSSSSS 😊 Dobrou noc.

 

……. Přání dobré noci bylo včera trochu předčasné, protože se ještě něco hódně zajímavého událo. Už se nám pomalu klížila očička a za velikánským oknem převzala vládu tma, když k nám na návštěvu přišel Meránek. Prý se doslechl, že už zítra odjíždíme a rád by nám ukázal kde spí.  Jestli si chceme vzít baterky a jít se podívat. Chceme!!! Všichni tedy ne, někteří už tvrdě spí a snít se jim zamlouvá asi víc. My probuzení si bereme přes pyžamko mikiny a s baterkami jdeme za Meránkem ven z hotelu a pak po nějaké louce pod osvětlenou stromovou branou ke světýlkům u minibaráčku. A v tom minibaráčku leží minipostýlka. On se Meránek totiž dovede zmenšit a takhle se mu prý spí líp. Ale teď už opravdu do postýlek…………

 

PÁTEK 14. 6. 2019

…… a najednou je pátek. Jako každý den, i ten poslední, vyběhneme (jak kdo) v pyžámkách na louku a radostně protáhneme tělo. Někteří trochu míň radostně a ozve se i brblání, že naboso to v trávě píchá. Ale jsme přeci lipské děti do nepohody a nebudeme brblat, dáme to. Dnes se přišel na rozcvičku podívat i Meránek a ten chodí bos dokonce i po ostrých kamíncích.

Po umytí a snídani se všichni scházíme u našeho poradního stolu a naposledy Meránkovi předvádíme naše zaklínadla. Už nás ani moc nerozesměje HUDLYHUDLYBUK Abraxasů. Ukazujeme Meránkovi naše malé Meránky a odpovídáme mu na otázku, zda si pamatujeme kouzla. Ano, umíme propíchnou balónek bez prasknutí a zmizet minci pod skleničku (Doma si na to máme půjčit nějakou starší skleničku. Žádnou hodobožovou, kterou má maminka ráda). Někteří z nás dokonce umí zmizet i tu skleničku (doma to budeme raději zkoušet s plastovým kelímkem). Nakonec od Meránka dostáváme pergameny s osvědčením. JSME KOUZELNÍCI! Ještě nám prý chce předat nějakou odměnu a dá nám k ní plánek. Tak to tedy nevíme, jak zjistíme místo, kde se odměna nachází. Papíry jsou čistě bílé. A už přichází čas na poslední společné foto…. a při focení se Meránek najednou zase zmenší a už nám opravdu naposledy zamává. Bude se nám po něm stýskat.

 Meránek nám nechal u tajného vzkazu svíčku, tak zkoušíme bílé papíry zahřát a opravdu se na nich cosi ukazuje. Houby! Houby? Co to může znamenat? Hynka napadlo, že jsme včera nedaleko našly dvě bedly a hned nás k nim vede. A u nich je veliká bedna a v ní balíčků zrovna tolik, kolik je nás. Takže je to jasný. Hynek našel odměnu od Meránka. A ještě byl v krabici vzkaz, že tajný vzkaz byl napsaný….. a to vám taky neprozradíme, protože vám nějaký tajný vzkaz napíšeme. Známe další kouzlo.

 No a teď už jen zapakovat, naobědvat se, rozloučit se se skvělými tetami Janou a Dianou, které nám říkaly, že se jim po nás bude stýskat, protože jsme skvělé a byly jsme prý moc hodné. Možná nás přijedou navštívit do Lipí. Mávají nám, dokud autobus nezmizí za poslední zatáčkou a teď už sjíždíme kopec Monínec, který byl svědkem našich krásných čtyř dní a uhání do Lipí do náruče svých rodičů, na které jsme se už moc těšily. SAXANOMERANOFIX! HUDLYHUDLYBUK! HADIOCASCISSS! Krásný den 😊.

 

… a pár slov dospělaček. Co znamená škola v přírodě? Stokrát pronesené věty a otázky: ,,Jsou všichni namazaní?“ ,,Nemá tady klíště?“ ,,jedna, dva, tři,…….dvacet tři“ ,,už máš všechny vykoupaný?“ ,,tomu a tomu chybí v baťůžku lahev, nevíš o ní?“ ,,kde jsou papíry, nůžky….(doplň cokoli)?“  ,,Bereme si jen baťůžky, lahve a čepice. Ne, mikinky ne. Ani ty mikinku ne. Ne, nikdo si nebere mikinku. Ne, ani ty si nebereš mikinku (baterku, tepláky, plyšáka, ….)“ ,,Pozor, schovej to, jde sem Frantík (doplň jakékoliv jméno)“ ,,Pozor schovej se, jde sem Frantík…“ ……. A spousty a spousty dalších.

A taky spousty smíchu při neskutečném množství hlášek, spousty vyčerpání z přípravy her v kopcovitém terénu a neskutečný příval energie z nadšení dětí.

A taky jedno dospělácké zabloudění, ale nakonec se nám paní učitelka Petra našla a dokonce včas.

Ještě je třeba poděkovat personálu objektu Meránek na Monínci. Všichni byli naprosto skvělí a vstřícní. Loučení bylo opravdu dojemné a asi jsme tu nebyli naposledy. Jsme šťastné, že jste si tuhle volbu odhlasovali. Děkujeme 😊

 

Foto v fotogalerii:

 

Fotogalerie 

 

a ještě více na rajčeti. 

 

 

 

  

 

4. 6. 2019 Já padouch, Týn nad Vltavou 

P1320910.JPG

První červnové dny se sluníčko snaží dohnat to, co v květnu zanedbalo a láká nás na výlet. Tak naložit do autobusu proviant, který nám připravily tety kuchařky a hurá do světa. Tedy jen kousek, kolem obřích věží Temelína, do Týna nad Vltavou. V parčíku jsme se podívaly proviantu na dno a vyběhly do kopečka k dřevěnému hledišti místního divadla. A čekaly, a čekaly, a čekaly…… Když už se dlouho nic nedělo, tak se akce ujaly některé z nás dětí a vystoupily na prknech, které znamenají svět, samy. Sklidily zasloužený potlesk. A pak kdosi začal skandovat: ,,my chceme divadlo!“ No to se nám líbilo a možná jsme byly slyšet až do Lipí. Rozhodně nás slyšeli mimoni a vtrhli před nás s bláznivými kousky. Kromě mimoňů se na jevišti ukázali i dva padouši, policajti, holčičky, no prostě děj nabral spád, až se nám zatočila hlava. Ale on se kolem nás točí celý Týn. Aha, to se točí naše hlediště! A o čem to bylo? O velikém diamantu, hloupé lidské chamtivosti, dětské upřímnosti, růžovém jednorožci a nakonec o rozumné nápravě velkého padoucha. A hlavně o mimoních! Těm jsme se smály nejvíc. Po cestě do školky padaly některým z nás hlavičky únavou a do postýlek jsme se těšily všechny. Byl to moc hezký výlet.

 

23. 5. 2019 Zahradní slavnost

IMG_8197.JPG

Sluníčko! Opravdu vykouklo sluníčko! To nikdo nečekal. No, my vlastně ano, my jsme si celý týden povídaly o dešťových kapkách a učily jsme se je začarovat a vyčarovat sluneční paprsky. A teď se ukázalo, že to umíme. A ještě umíme foukat míčky tak, aby co nejrychleji propluly dráhu. Házet kroužky i koule na cíl. Chytat rybičky a donutit kočičky, aby k nám pěkně rychle přiběhly. A taky umíme baštit dobroty, to nám jde moc dobře. Po veškerém tom snažení jsme byly vymalování, jak indiáni. Né že bychom se umatlaly buchtami, melounem a paprikou, ale u každé hry jsme dostaly barevnou značku na obličej. Moc nám to slušelo.

 To vše jsme si užily ve čtvrtek odpoledne na zahradě pod naší lípou. S námi si to užili i maminky, tatínkové, či třeba babičky a dědové. Stoly se prohýbaly pod dobrotami, které nám nachystala teta Dáša, a které nám přinesly i naše maminky. Na slavnostní tabuli dokonce nechyběly ani ty pravé slavnostní kynuté buchty. Moc za všechny dobroty děkujeme.

Trochu napětí jsme prožily při tombole a ještě jsme se stihly zamastit u ohýnku s voňavými buřtíky.

Všichni jsme prožili nádherné odpoledne plné smíchu a dovádění. A věříme, že teď už se nám sluníčko neschová. A když ano, nevadí, my ho umíme vyčarovat 😊.

MOC DĚKUJEME ZA PŘÍSPĚVEK DO TOMBOLY. DAROVALI JSTE NÁM 911,- Kč. Tyto peníze použijeme při výletech do Č.B. na zmrzlinu.

 

 

 

14. 5. 2019 Kočičky- U hasičů v Č.B.

DSC_0012.JPG

Dnes jsme se vypravily do Č.Budějovic zjistit, co obnáší povolání hasiče. A tak teď už víme, že hasič musí být silný, dobře se učit a opravdu pečlivě dbát na pořádek. To je obzvláště důležité. Proč? Protože od oznámení požáru musí hasiči opustit budovu do dvou minut! Tak a teď si představte, jak hledají jednu botu pod postelí a druhou za skříní, kalhoty loví z hromady oblečení na zemi a z přilby vyndávají starou svačinu. To by tedy nešlo. Vše má své přesné místo a správný hasič se dokáže obléci během pár vteřin třeba potmě. Přesně jako my ráno do školky. Že ano, maminky?

 Dva příjemní hasiči nám vše ukazují a vysvětlují. Dovolí nám prolézt autem a předvedou všechna zajímavá udělátka, která auta skrývají. Obří nůžky a rozpínák nám dovolí zvednout. To sice dovolí, ale my s těmi věcmi ani nehneme. Hasiči s nimi musí utíkat třeba v kouři a do schodů a pak je použít. A k tomu ještě v těžkém oblečení a s přilbou. Musí to být opravdu silní chlapíci. I v autech má vše své přesné místo a žádný nepořádek není možný.

Hasič Matěj nám předvede, kterak se sjíždí po tyči do garáží a hasič Míra nám ukáže chytrou mapu, na které hned vidí, kde se co mele. Kde přesně je třeba bouračka, nebo požár. A společně koukáme, že v Lipí a okolí je klid. To jsme rádi a můžeme jít na hasičské cvičiště, na které se těšíme nejvíc.

 Polygon se ta prolézačka jmenuje a nás moc baví. Běháme v kleci, lezeme otvory, šplháme přes zdi a hrozně moc chceme být hasiči! Moc nás to u hasičů baví, ale autobus nečeká. Tak šup ještě slupnout pár dobrot z batůžku a hurá do školky.

Moc děkujeme hasičům z Č.Budějovic, že nám vše tak ochotně ukázali a těšíme se na příště.

 

 

 

3. 5. 2019 Divadlo Zvoneček - Sůl nad zlato

DSC_0079.JPG

Než jsme se dnes vypravily do školkového hlediště divadla Zvoneček, tak jsme si povídaly s paní učitelkou o dobrém divadelním vychování. Že nemáme v divadle hulákat, povídat s kamarádem, šťourat se v nose a tak. ,,A jak chodíme do divadla oblečení?“ ptá se paní učitelka ,,třeba špinaví a roztrhaní?“ ,, Né, zašitý“ ozvala se správná odpověď.

 Tak teď už vše víme a můžeme se jít podívat, kteroupak pohádku nám tentokrát pohádková babička přivezla. Tak prý pohádku Cukr nad zlato. Né! To to paní Zvonečková pěkně popletla. Sůl nad zlato se pohádka jmenuje. Paní Zvonečková nás ještě zkouší, zda známe chutě, ale ani tady nás nenapálí.

A už je čas na rozmotání pohádkového klubíčka kouzelné babičky.

Žil byl jeden král a ten tři dcery měl. Krásnou parádivou Zdoběnku. Ta ho stála spoustu peněz, ale krásná byla jako obrázek. Ze Zpěvanky občas našeho pana krále bolela hlava, ale zpívat tedy dovedla, to jí musel nechat. A potom tady byla Maruška. No tady?! Ona byla tu ve stájích u koní, na zahradě s rýčem, či v kuchyni s vařečkou. Takové děvče pracovité a usměvavé to je.

 A pan král by rád věděl, která z dcer ho má nejraději. Zdoběna ho potěšila odpovědí, že prý jako zlato a Zpěvanka se připojuje, že prý jako drahé kamení. Jen Maruška dlouho nad odpovědí přemítala. Ono to není jen tak, říct jak máte svého nejdražšího nejraději. A že je to děvče nejen pracovité, ale i moudré, přeci jen na odpověď kápla. ,,Jako sůl, tatínku“. Tak to tedy pan král slyšet nechtěl. ,,Jako sůl? Něco tak obyčejného a zbytečného!?!“ Jak jen se tatínek král pletl. A co víc, rozzlobil se a Marušku vyhnal. Poté dal uspořádat hostinu ze samého sladkého jídla. Tak to tedy hostům chutnalo jen zpočátku, ale jak rádi by dorty, čokolády, bonbony, palačinky, buchty zajedli kusem posoleného chleba. A co teprve pan král. No jo, jenže osolit si krajíc mohl tak jedině slanými slzami. Jiná sůl v celém království nebyla. A ještě víc než po soli se mu stýskalo po Marušce. Ale ta to celé zámecké pozdvižení viděla v kouzelné kouli čarovné babičky. A tak spěchala, s bezedným solným měšcem, za svým umoudřeným tatínkem. To bylo radostné shledání.

 ,,Já už si ty hodnoty popřehazuji“ povídal na závěr pan král a my mohly jít na správně osolenou rybu do jídelny. Děkujeme divadlu Zvoneček za krásné představení.

 

30. 4. 2019 Čarodějnický rej 

IMG_8095.JPG Dnes se u nás rojilo a čarodějnilo. To vám byl šrumec. Čarodějnice a čarodějové létali po školce na košťatech, chodili v mílových botách, takže došli třeba až k moříčku, házeli myší do klobouku a tak všelijak různě dováděli. Čarodějka Elizadějka vyčarovala opravdickou kouzelnou hůlkou jídlo z výtahu. A spoustu dalších dobrot vyčarovaly naše maminky. Za to jim moc děkujeme a doufáme, že jim žížaly nelezou i z nedělního oběda. Na všechny žížalové i nežížalové dobroty jsme se vrhli po odehrání veselých čarodějnických her a hlavně po barevné a trochu děsivé módní přehlídce. Na té jsme předváděli naše róby utkané ze stříbrných pavučin, zlatých slunečních paprsků, pavoučích kožíšků, myších zoubků a dalších důležitých čarodějnických věcí. Chviličku jsme měli strach, že čarodějka Nikodějka zamává velikými netopýřími křídly a odletí. Naštěstí ji paní učitelka Lucka v poslední chvíli chytila. Po vyhrání a vydovádění jsme šli na guláš z myších stehýnek, hadích ocásků a žabích prsíček, který nám ve velkém hrnci uklohnila čarodějka Dášulenka. Byl to krásný rejdivý den a teď už se těšíme na náves, kde naši tatínkové večer postaví májku.

 

13. 4. 2019  Vystoupení na Velikonočním jarmarku 

 

DSC_0064.JPG

 Velikonocům letos zaťukání na dveře dost trvalo, ale nakonec jsme se přeci jen dočkaly. A jako každý rok, tak i letos jsme se těšily na naše představení na Velikonočním jarmarku v Lipí.

  Nejprve přidusal na prkna znamenající svět velikánský slon, za jehož zapůjčení moc děkujeme Davídkovi. Ač byl sloník Toník větší než Elinka, tak ho ona holka odvážná a silná přeci jen unesla, my ostatní ho láskyplně pohladily a představení Sluníček mohlo začít. Slova oblíbené písničky zněly i z obecenstva. Aplaus byl na konci větší, než naše pištění, když: ,,běží kolem myš“. A to je tedy co říct, protože my pištíme opravdu hromsky dobře. Chvíli se ještě hřejeme v bouřlivém potlesku a už přenecháváme místo na výsluní žlutým kuřátkům a děsně divné muzice. Děsně divná muzika se nakonec stala příjemně rytmickou a žlutá kuřátka se mohla začít klubat z velikých kraslic. A že se klubala moc krásně, tak si také zasloužila hlasitý potlesk. A pak nastoupili kocouři. To vám byli elegáni! Předvedli parádní vystoupení s židličkami a některým to tedy v klobouku úžasně slušelo. Nejen maminky na nich mohly oči nechat. Velikou pochvalu si zasloužil Hynek, kterého nerozhodil technický problém a nezačal si zavazovat rozvázanou tkaničku. Rozený herec!

I tady se strhl zasloužený aplaus a my jsme mohly jít společně na pohoštění v salónku, za které pořadatelům akce moc děkujeme.  A teď hurá do velikonočních zvyků a radovánek.

 

 

 

 

 

 

5. 4. 2019 Nocování s pohádkami. Vodnická stezka. 

DSC_0864.JPG

Ták a jsme postýlkách. Máme za sebou dlouhou cestu vodnickou stezkou. Pan vodník z nás měl velikou radost, protože jsme ho krásnou básničkou proměnily z ryby ve vodníka a dokonce jsme tak šikovné, že jsme mu sehnaly barevné pentličky pro krásnou vodnickou holku. A to nebylo nijak jednoduché, musely jsme překonat rybník Výštické příšery, která k nám přijela z Výštic. Měly jsme z její návštěvy velikou radost a hned jsme ji poznaly ( díky Barčo 😉 ). Dokázaly jsme přelstít a uhasit oheň, ukázat, kterak nám jde foukání na cíl a spoustu dalších věcí. Nic moc nás to celé putování asi neunavilo, protože na pyžamovou párty po výborné večeři připravené tetou Dášou (děkujeme) jsme se dostavily v plné síle. A pak to začalo. Tančily jsme, polštáře létaly vzduchem, prostě mazec! A teď tu ležíme v postýlkách, posloucháme veselé pohádky od pana Svěráka, které nám tichým hlasem čte paní učitelka a některým z nás se pomaličku začínají klížit víčka. Tak dobrou noc, rodičové. A nebojte se sami doma, my vás zase zítra zachráníme :-). - Tak to byl vzkaz pro rodiče poslaný v půl desáté večer, ale tím to ještě ani zdaleka nekončilo. Ještě nás čekalo usínání a pro některé z nás to bylo první usínání bez maminek, tatínků, či třeba babiček. Ale ani ti nezkušení neměli pražádný splín, či dokonce slzy. Asi je ukolébaly vzpomínky na vodníka a jeho rybičky.

 I noc proběhla bez zvláštních příhod, jen dospělačky pořád koukaly, kde se co šustlo. Ono se moc nešustlo, ale přeci jen si někdo občas povzdechl, či se dokonce v tvrdém spánku posadil. A chrápání! Tak to tedy bylo. Je až s podivem, jak z útlých tělíček mohou vycházet tak mohutné zvuky.

Probuzení prvních ranních ptáčat se konalo těsně po šesté hodině. Tak teď už si jen pořádně protřít oči a hurá dolů na snídani, kterou nám přichystaly některé maminky. Za to jim moc děkujeme. Sotva jsme dostaly od paní učitelky rybí diplomy, tak se pro nás začali trousit zvědaví a natěšení rodiče. A školka opět osiřela a už se určitě těší, až ji v pondělí opět zaplníme smíchem a křikem.

A dovolte ještě pár slov dospěláckých. Přesně tohle jsou ty nejkrásnější okamžiky na naší práci. Pocit krásně a smysluplně prožitých hodin. To pohlazení po duši, když vás ráno vítají sotva probuzené malé obličejíčky rovnou úsměvem. Díky za ně 😊.

 

27. 3. 2019 Sluníčka v teletníku  

DSC_0518.JPG

My Sluníčka jsme taková malá lidská mláďátka a v naší školce se učíme leccos nového, co budeme v životě potřebovat. A takovou podobnou školku mají i mláďátka od kraviček. A právě ty jsme šly dneska navštívit. Mláďátka od kraviček se jmenují telátka a jejich školka teletník. V teletníku se nás ujala teta Zdenka, která je pro telátka paní učitelkou. Učí je pít mlíčko, baštit granulky a dokonce jim dává i lízátka. Opravdu, viděly jsme to. Prý v nich jsou vitamíny a minerály. Teta je pro telátka i takovou paní doktorkou, která jim utírá nudle. No, jedna kravička si nudli utřela paní učitelce do bundy, tak měla teta o práci míň.

 Pořádně jsme si prohlédly všechny kouty teletníku, viděly jsme uskladněné granulky a spoustu různých strojů. Některé míchají mlíčko, jiné dávkují granulky a hodně se nám líbil kartáč, o který si kravičky drbou záda. Lukáška zajímaly stroje víc, než zvířátka. Všechno si chtěl prohlédnout úplně celé a pokud možno dvakrát.

 Zjistily jsme, že se ve své školce mají telátka moc dobře a dokonce padl dotaz, zda tam mají na skákání trampolínu. Ne, nemají.

 Některá Sluníčka si podrbala velké načuhující kraví hlavy mezi nádhernýma očima. Takové oči kravičky stojí za to vidět. Veliké, tmavé, zvědavé a úžasně něžné. Kravičky nám svým pohledem děkovaly za návštěvu, tak jim poděkujeme taky, rozloučíme se s tetou Zdenkou, která se nám skvěle věnovala a jdeme zpět do školky naší, člověčí.

 Jeden z tatínků s úsměvem povídal, že to v šatně smrdí jako v kravíně, ale my víme, že nám trocha té pravé venkovské vůně nemůže ublížit. Byl to krásný den

…….. Kdyby vám vaše děti tvrdily, že teta Zdenka učí jezdit telátka na kole, tak se na ně nezlobte, že si vymýšlejí, ale pochvalte je, že dávají při exkurzích pozor :-) 

 

26. 3. 2019 Divadlo DIVOLOĎ - O jarním zajíčkovi 

DSC_0380.JPG

,,Byl jednou jeden les a do toho lesa přišlo jaro“ začala dnešní pohádka opravdu pohádkově. A pokračovala nejen pohádkově, ale i hodně vesele. Jaro probudilo zaječí brášky, z nichž jeden vyprávěl, kterak se během zimního spánku stal mistrem světa ve skoku a hned ukazuje, jak mu to jde. ,,Skáču rád a skáču dobře“. Když radostně odskotačí, tak se bráškovi vede o poznání hůře.

  Hlaholem byl probuzen vlk a ten se teď dožaduje zaplnění vyhladovělého břicha. ,,Mne přeci nemůžeš sežrat, jsem moc důležitý a na světě bych chyběl“ snaží se náš zajíček obměkčit vlka. A že je vlk asi ještě rozespalý, tak souhlasí. ,,Když mi do večera dokážeš, že jsi důležitý, tak tě nesežeru.“ Ták a teď rychle zjistit, k čemu takový zajíček vlastně může být prospěšný.

 Třeba pro veverku? Že by jí vyskočil do korun stromů pro lahodnou šišku? No tak to neklaplo. Ač se snažil ostošest, na vysoký strom nevyskočil. Zajíček se bezmocí rozplakal. A naříkal a naříkal. Ale to přeci nepomáhá. To my už víme, že plané lamentování není k ničemu. A tak naučíme zajíčka básničku: ,,Koukni se sem, za nos se vem, pak vystrč jazýček, chytni si malíček, a zakřič sám, JÁ NA TO MÁM!“

Společně s básničkou jsme zvedly zajíčkovi sebevědomí, a tak šel lesem dál hledat svoje vysvobození. Naším křikem probuzený medvěd navrhuje, že by zajíček mohl být užitečný při drbání medvědů. A hned to taky vyzkouší. Ale né, to taky nefunguje. Zajíček drbe tak lehounce, že se medvěd málem počůrá, jak ho to lechtá. Zajíček se znovu pustí do pláče a naříkání. No to je něco, je nepoučitelný, ale my ho sežrat nenecháme. Nahlas mu připomeneme básničku a po velikém křiku….,,JÁ NA TO MÁM“ mu poradíme, aby šel pro radu k moudré sově.

 A to jsme dobře udělaly. Sova se zamyslela, usoudila, že je-li zajíček symbolem jara, mohl by být důležitou postavou třeba o Velikonocích. Mohl by například dětem chystat nějaké jarní hry. ,,Třeba vybiku!“ zaznělo z hlediště. Ano, třeba vybiku s kraslicemi. Tak to by asi taky neklaplo. Lepší bude, když bude zajíček kraslice schovávat a děti je budou hledat. No to nás bude bavit! Ano! To je ono! Zajíček je důležitý pro nás děti! A teď to honem oznámit vlkovi. ,,Vlku! Vlku!“ voláme nenasytnou šelmu. Zajíček: ,,Vlku, já jsem ti chtěl říct…“. Vlk: ,,že už jsi se posolil?“ ,,Né, chtěl jsem ti říct, že jsem důležitý pro děti! A vlku, v čem jsi důležitý ty?“ Vlk se na chvilku zamyslí a ….peláší pryč s voláním:,,pomóc zajíček mě chce sežrat!“ No uznejte, nenasmáli byste se, až byste se za břicha popadali? To my tedy ano. A moc děkujeme divadlu DIVOLOĎ a těšíme se na další vystoupení.

 

21. 3. 2019  Škola nanečisto

 

 Dnes jsme se mi, předškolní děti, vydaly naIMG_7694.JPG

 návštěvu do školy, abychom viděly, co nás čeká příští rok.

A zjistily jsme, že nás nečeká nic špatného. To už bylo jasné z úsměvů našich starších kamarádů, nyní prvňáčků ve škole v Dubném.

 Ujala se nás příjemná paní učitelka, usadila nás na židličky a zazvonil zvonek. A to ve škole znamená, že se děti ztiší, poslouchají paní učitelku a zjišťují nové věci. Dnes zjišťovaly, jak vypadá písmenko ,,Ž“. Paní učitelka dokonce vyvolávala i nás. Chodily jsme k tabuli a ukazovaly, kde v říkance písmenko ,,Ž“ je. A my to věděly! Také jsme znaly slova začínající tímto písmenkem. Paní učitelka nás moc chválila a naše paní učitelka na nás byla právem pyšná. Pak jsme dostaly úkol a školní děti dohlížely, jestli ho děláme správně. A to my ano. Ještě jsme odříkaly pár básniček a další zvonek hodinu ukončil.

Paní učitelka nám rozdala odměnu a moc nás zase pochválila. Prý se na nás těší. My na ní taky, už se těšíme, až se vše naučíme. Ještě jsme si prohlédly školu. Nejvíc nás zajímala jídelna. A pak jsme vyrazily do Lipí krásným, slunečným, jarním počasím. Moc jsme si celý den užily. A teď abychom si pomalu začaly připravovat školní brašny.

 

 

 

 

6. 3. 2019 Dravci v MŠ

DSC_0339.JPG

Asi proto, že my ze školky v Lipí máme rádi přírodu, má příroda ráda nás. A tak na dnešní dopoledne na chvilku pozastavila větrné řádění. A moc dobře udělala, protože ve vichřici se ptákům špatně létá. A dnes nám svůj letecký um přiletělo pár opeřených krasavců ukázat.

 Nejprve pan sokolník vyndal z auta spícího Sama. Sam je sova pálená a tím, že dokáže na povel usnout a poté se zase na povel probudit, je velikou raritou. A tenhle cirkusácký kousek Sama naučila Hanička, dcera pana sokolníka. Spící Sam vypadal jako gumová hračka a víc se nám líbil probuzený. Moc rády jsme si nádherně bílošedohnědo zbarvenou sovu s obličejíčkem do srdíčka pohladily.

Sam si šel zase schrupnout a na scénu nastoupila dáma. Bára je výr bengálský a pěkně nadává. Pan sokolník nás opravuje. Její hudrování prý není nadáváním, ale komunikací se sokolníkem. Jako všechny sovy, i Bára, špatně vidí a vycvičit jí je prý hodně složité. Prý se musí doslova ukecat. A to se našemu panu sokolníkovi daří. Bára běhala za páníčkem jako pejsek. No však ji taky má od štěňátka. Vlastně od sovátka.

Krkavec. Tak to je tedy velký elegán. Do jaké čeledi patří? ,,Pěvci“ povídá naše paní učitelka Lenka a vyslouží si tím od pana sokolníka obdivný pohled. Ferda se tváří jako velký pán, ale přeci jen se na chvilku zapomene a leze páníčkovi do kapsy pro dobrůtky, jako neposedné dítě. Krkavec prý dokáže být hodně agresivní a takové poklování tímto krasavcem musí zašívat pan doktor. To ale dokáže jiný krkavec, náš Ferda je moc hodný a neublížil by ani mouše, a dokonce ani našim paní učitelkám a tetám. Naopak si k nim v klidu sedal na ruku a nechal se pohladit. Nakonec jsme si i my mohly kovově černá peříčka pohladit.

 Výr velký je velký. Tak to vidíme. I Kuba je kus chlapa. Prý toho taky dost zbaští a nejraději má ježky. Ono je to prý tím, že výr nevidí, zato dobře slyší. A dupání ježka fakt nepřeslechne. I Kubu si naše dospělačky pochovají a moc je to baví. My bychom prý Kubu na ruce neunesly. Tak si alespoň jeho jemňounká peříčka pohladíme a pohledíme do nádherných jantarových očí.

Orel Bohoušek k nám nepřijel. Je nemocný. Moc se lekl rachejtle, vybuchující v sousedství při nějaké oslavě a pochroumal si křídlo. Tak moc, že mu ho musel pan doktor zašít. A tak teď Bohoušek sedí doma, čechrá si polámaná pírka a těší se, až bude moct zase se svým panem sokolníkem létat, lovit a užívat krásného orlího života.

 Dravčí den byl moc zajímavý a těšíme se, že se s panem sokolníkem a jeho mazlíčky zase uvidíme.

 

 

 

1. 3. 2019 Divadlo Zvoneček - Jarní

DSC_0053.JPG

 V pátek nás přijela zkontrolovat naše oblíbená pohádková babička z divadla Zvoneček. Povídala ,že se na nás moc těšila, a že za tu dobu co nás neviděla, poznala spoustu nových pohádek. Ptala se, jak se máme my, tak jsme na ni pokřikovaly. Někdo, že má zrovna narozeniny a kolik mu je, kdosi zas cosi jiného, no to vám byl mumraj.  Babička nás křiklouny snadno ztišila a jala se rozvíjet klubíčko s pohádkami. A že je zrovna první den měsíce, v kterém k nám dorazí jaro, tak z klubíčka vyčetla tu jarní.

 Pohádka začala příchodem paní Zimy. No ale neděsme se, paní Zimě právě docházel dech a padla na ní jarní únava. Tak se odebrala do mrazivého pelíšku, z kterého ji probere až podzimní pofukování po strništích.

 Madla s Peťou jí na cestu zamávali, přestali se choulit do huňatých svetrů a vtrhli na rozkvetlou louku, pod voňavé stromy. Moc se na jaro těšili, neboť už mají nastartovaná kola, koloběžky a kočárky. Jenže na louku před nimi už vtrhla mrzutá vrána Krákora a všechny kytičky vytrhala. Můra jedna! Tedy vrána jedna!

 Ještěže se ukázal usměvavý kašpárek, vránu vyhnal a pohazujíc si chrastivým látkovým pytlíčkem, se nás ptá, zda umíme hrát kuličky. A to jsme ho potěšily. Tomášek hned cvrnká prsty, aby ukázal, že ví, jak na to. Kašpárek povídá, že má jaro moc rád, vše kvete, voní, rodí se kuřátka, kachňátka, šťekátka………… cože?!?! To se tedy kašpárkovi smějeme a opravujeme ho. Náš smích přehluší různé cvrlikání, pípání, klapání, zpívání, kukání. To se do kraje vrací stěhovaví ptáci. A že má jaro sílu ukrutnou, tak na louce opět vyrostou další kytičky a ty už zlá Krákora vytrhnout nedokáže. Chrání je barevní motýli a tečkované berušky.

 Madla s Peťou jsou jarem nadšeni. ,,Hody hody podle vody, umyla jsi Madlo schody?“ pokřikuje Peťa a honí Madlu s pomlázkou. To prý k jaru patří. Zase se smějeme a Peťu opravujeme, učíme ho tu správnou velikonoční koledu.

 ,,A jdeme na májku“ povídá kašpárek. ,,Cože? Májku? Tu jsem už dnes měl. K snídani“ ohrazuje se Péťa. A tak mu zase vysvětlujeme, že ta májka je vlastně takový oloupaný vysoký strom. To my, děti z Lipí, dobře víme.

Že to nebyla žádná pohádka? Ale byla. Protože jaro, jaro to je pohádka sama od sebe. A my už se na ni moc těšíme. A taky se těšíme na další vystoupení divadla Zvoneček.

 Zvonečkové paní herečky se prý těší taky, a dokonce nám děkují. Proč? No prý proto, že bez nás by to nešlo 😊. Tak jsme tady, aby to šlo 😉. A DĚKUJEME 😊.

 

27. 2. 2019 Masopustní průvod 

DSC_0374.JPG

….protože zítra, tedy vlastně dnes, k nám dorazilo jaro. Že je to brzy? No to vyprávějte rozkvetlým sněženkám a teplým slunečním paprskům. Abychom si hřejivých paprsků užily, vyrazily jsme ze školky hned po svačince. A nebyla to procházka jen tak nějaká. Byla masopustní. K masopustní procházce patří maškary a hlavně kůň. Tak ty máme hned dva. Celý rok klidně pochrupují ve skladu školních potřeb, ale sotva vypukne po okolí masopustní veselí, tak se dožadují procházky.

 A tu jsme jim dnes dopřály a rády se přidaly. U dveří našich sousedů jsme zazpívaly jarní písničku a leckde jsme si vykoledovaly nějakou tu dobrotu. A dokonce do zlatova upečené masopustní koblihy! Moc za vše děkujeme. Dnešní teplý den jsme si opravdu užily hodně vesele.

 

 

26. 2. 2019 Maškarák 

IMG_7551.JPG 

Prásk! Ozvalo se brzy ráno školkou, a pak to prásklo ještě párkrát. To se tak stává, když nafukujete balónky. A balónky jsme dneska potřebovaly, protože barevné balónky ke karnevalu patří. Všechny jsme nevypráskaly, tak jsme si tu naši školku mohly trochu nazdobit, aby se v ní líbilo našim dnešním návštěvníkům.

 A kdo nás navštívil? To by vám až oči přecházely. Z krásných princezen, víl, čarodějnic a další havěti, či nadpřirozených bytostí. Princezny měly trochu obavy z drsného draka, ale protože se dostavilo i dost rytířů, byly životy princezen, víl a ostatních krásných dam zachráněny.  Piráti, supermani, čarodějové a další drsňáci se snažili převzít nadvládu na třídách, ale pořádek chránili hasiči a policajti. Policajt měl práce víc než dost, když se školkou proháněli i indián s kovbojem. A dokonce do třídy vjelo auto! Ovšem ze žlutého trabanta se vyklubal regulérní transformers. A vše to bláznění v poklidu sledovali fešák Hubert, dva lahodné hrozny vína, nějaká ta beruška s Ferdou, jednorožec, či dokonce kostlivci.

 Občas veškeré to dovádivé hejno podivných postav zpomalilo a doplňovalo energii u stolků, které se málem prohýbaly pod dobrotami, našimi maminkami darovanými. Hm, to jsme se poměly. Za vše moc děkujeme. Teď už nám nezbývá, než smýt z tváří namalované vousy, brýle, pavučiny a těšit se na zítřek. Protože zítra………. 😊.

 

Paní učitelka Petra: ,,Poznáte, kdo jsem?“ Verunka: ,,Pravěka!“

 

 

 

 

 

22. 2. 2019 Divadlo LUK - Perníková chaloupka

IMG_7360.JPG

 

 Dneska k nám přijela pohádka. Byla celá sladká, voněla po perníčkách a mandlích.

Však ji taky znáte. Začíná tak, že jdou Mařenka s Jeníčkem a tatínkem do lesa na borůvky. Mají chuť na borůvkové knedlíky, tak jim nic jiného nezbývá. Jeníček si stěžuje: ,,mně se vůbec nechce trhat ty mrňavé borůvky, jdu raději na houby. Hříbku, kde jsi? Hříbku, k noze!“ No to se tedy smějeme. Je snad hříbek nějaký pes, či co?

 A pak pohádka pokračuje podle starého scénáře. Jeníček s Mařenkou poskakují za veverkou a zapomínají, že mají počkat na tatínka. Když si vzpomenou, tak je pozdě, zabloudily. Jeníček leze na strom a hledá světýlko. Nachází a sourozenci k němu utíkají. Jaké je překvapení, když nacházejí chaloupku celou sladkou, voňavou. A že jim kručí v bříškách, borůvkových knedlíků se nedočkaly, tak se do slaďoučkých perníčků ze zdí a střechy pustily.

 Kde se vzala, tu se vzala zlá baba ježibaba Kráčmera. Děti se rychle schovaly za chaloupku, ale Kráčmera dobře poznala, že se jí do revíru dostala škodná. Volaly jsme na ní, kam se děti schovaly. Proč radíme babě, kde chytit děti? No to nevíme, nějak nám to v tu chvíli připadlo jako dobrý nápad.

 Kráčmera děti lstí nalákala do klece a zbíhaly se jí sliny při představě křupavých klobásek a karbanátků, které se chystala z dětí uvařit. ,,Ale děti se nejí!“ volal na ni Jeníček. ,,My ježibaby můžeme dělat úplně všechno, i to co se nesmí, chacha!“

 Jeníčkovi a Mařence se podařilo vylézt z klece a při hlasité honičce Kráčmera spadla do ďoury. ,,Auvajs, auvas, to mě bolí noha, jé je, já chudák stará nemocná babička, milé dětičky, pomozte mi ven, musím do nemocnice“ fňukala a lísala se do srdíček dětí. A že mají Jeníček s Mařenkou srdíčka i vychování dobrá, tak babě sedly na špek, vlastně na perníček, skočily a z díry jí vytáhly. Mohly jsme si hlasivky vykřičet, ať to nedělají, že je Kráčmera baba prolhaná. No a měly jsme pravdu. Sotva se ježibaba z pádu otřepala, děti zase chytila a šup s nimi do chaloupky pod zámek.

 To už naštěstí přichází tatínek, kterého přivedla veverka zrzečka. Křičíme na něj, že má děti zamčené v chaloupce a klíč má u sebe Kráčmera. ,, Dobrý den, mladá paní“ oslovuje ježibabu tatínek. ,,Ježibabo ji řekni!“ voláme na něj. Nakonec ji ani nijak oslovovat nemusel, čapnul síťku a po napínavé honičce babu chytil a děti vysvobodil. Baba visící v síťce zase fňuká a slibuje hory doly. Tedy né hory doly, ale že už bude moc hodná. ,,Chytila jsem děti, ale jenom maličko. Zavřela jsem je, ale jenom maličko. Už je chytat nebudu a karbanátky s klobáskami z nich vařit nebudu“.  Tatínek má taky dobré srdce a babu chce ze síťky vytáhnout. ,,Né! Ona lže!“ křičíme seč nám síly stačí. ,,Tak to alespoň zkusíme, dáme jí jednu šanci a když nebude hodná, tak ji zase chytíme“ navrhuje tatínek. Daneček namítá: ,,no ale to nepůjde, ona se bude cukat“.

 Ale necukala, jak slíbila, tak splnila. Po čase čisťounce vymydlená, učesaná, voňavá a usměvavá babička Kráčmerková prodává na jarmarku perníčky a za utržené perníčky si kupuje karbanátky a mýdlo. A žije se jí mnohem lépe.

Že vám v pohádce něco chybí? Lopata a pec? Proč ale strkat do pece ježibabu, když je lepší jí napravit a nechat jí péci dobroučké perníčky.

A my už se můžeme zase těšit na další pohádku, se kterou k nám přijede divadlo LUK.

 

 

 

 

 

28. 1. 2019 Ptáci na krmítku- Irena Vacková

IMG_7107.JPG

,,Někdo nám ukradl naše čápy!“ vyděsila se slepička. Žila si na dvorku šťastně, protože kde bydlí čápové, bydlí i štěstí, slýchávala. A teď to štěstí zmizelo. Je třeba jí vysvětlit, jak to v přírodě chodí. Že jsou druhy ptáků, kteří s námi, v naší chladnější kotlině, přes zimu zůstávají a pak jsou tací, kteří se vydávají do teplých krajů. Proč? Na tuhle otázku jsme paní Ireně nejčastěji odpověděly, že je jim zima. Paní Irena kupodivu zavrtěla hlavou a ukázala nám na pokusu s peřím a vodou, že ptáci nepromoknou, protože má jejich peří vlastnosti pláštěnky a voda z nich odteče. Větší problém mají s potravou. Ti  kteří se spokojí se semínky, spadlými oříšky či zmrzlým ovocem nikam odlétat nemusí, ale mlsnější opeřenci, živící se broučky, stonožkami, žábami, či jinou živou havětí mají smůlu, neb tuto havěť ve zmrzlé zemi nenajdou. Dobře jsme rozeznaly ptáky, kteří zůstávají a kteří každý podzim sbalí kufry a vydají se tisíce kilometrů na jih. Třeba až do Afriky. Zkusily jsme se také po celé Africe prolétnout, třeba jako divoké husy. Víte, jak je poznáte? To když vidíte na obloze veliké kejhající ,,V“, tak to jsou divoké husy. A jak to, že se ptáci nespletou a neletí na sever? Ano, řídí se sluníčkem, hvězdami či měsícem, no co ale když je zataženo? To mají pauzu? Ne ne! Prý jim příroda vbudovala cosi jako kompas, ptáci vnímají magnetismus země a nezabloudí.

 Po pořádném vylétání nám paní Irena zamořila školku hmyzem, který jsme co nejrychleji pochytaly do zobáčků a odnesly ptáčkům do hnízd. Pak jsme se na chvilku ztišily, abychom slyšely, kterak jaký ptáček zpívá. Dokonce jsme si uspořádaly jarní ptačí koncert. Ten se nám tak vyvedl, že jsme měly dojem, jakoby nám jaro strkalo prstíky do okna.

 Ještě jsme si prohlédly pod lupou různé peří a hnízda. Někteří ptáci jsou výborní zedníci, ale vrabčáci mají hnízdečko rozcuchané.  

Nakonec Kočičky vyrobily lojové koule ze semínek a i Sluníčka slíbila, že budou ptáčkům sypat semínka do krmítek. Tak teď už i slepička ví, že štěstí neulétlo, ale vrátí se zase s jarem.

,,Proč odlétá čáp?“ ,,Protože se nevejde do krmítka“ 😉

 

 

 

10. 1. 2019   ZOO Hluboká v MŠ

IMG_6885.JPG

Dnes nás navštívili Ota, Mireček a František s Boženkou. Ne ne, nejsou to noví kamarádi, ale pár zvířátek ze zoologické zahrady v Hluboké nad Vltavou.

 Příjemná paní nám nejprve představila Otíka a ptala se, zda poznáme, kterépak zvířátko Otík je. ,,Králík“ ,,zajíc“ ,,krokodýl“ zněly naše odpovědi. Správná byla ta první. Otík je králík divoký. Dozvěděly jsme se, že ho jeho šedohnědé zbarvení uchrání v přírodě před nepřítelem. ,,Třeba tygrem“ ozval se jeden z kamarádů. Paní ze zahrady nám vysvětlila, co takový králík v přírodě baští a ptala se, co uděláme, když najdeme malé opuštěné zvířátko. ,,Vezmeme si ho domů!“ Tak tahle odpověď se nám moc nepovedla. Kdepak, malé opuštěné mláďátko není vůbec opuštěné, ale jeho maminka se k němu určitě vrátí a byla by moc smutná, kdyby své děťátko nenašla.

 Potom paní vyndala z krabice větvičku a řekla, že se jmenuje František. Cože? Ta větvička? Ale pozor, větvička se na ruce pohnula a prošla. Strašilka se téhle obživlé větvičce prý říká. Strašilka František neposkakovala, neňuchala kolem sebe, jen tak tiše a nehybně pozorovala okolí. Mohly jsme se nechat Františkem poťapat, ale to jsme nějak nechtěly.

 Sotva se František vrátil do bedýnky plné větviček, z nichž se jedna jmenovala Boženka, tak paní vyndala z krabice neposedný červený pytel. Copak se to v něm vrtí? Ha! Had! Krajta královská Mireček vykoukl ze svého úkrytu a hned se snažil zjistit, co u nás máme a zda by se mu tu nelíbilo. Asi líbilo. Vůbec nesyčel, což prý hadi dělají, necítí-li se dobře. Osmnáctiletý Mireček nesyčel, ale opatrně si nás očichal jazykem, a nechal se v klidu pohladit. Zjistily jsme, že had nemá kůži slizkou, jak jsme si myslely, ale naopak moc příjemnou.

Zamávaly jsme Otíkovi, Mirečkovi a Františkovi s Boženkou. Poděkovaly jsme příjemné paní a slíbily, že se na ostatní zvířátka zajedeme podívat do zoologické. 

 

 

11. 12. 2018  Vánoční tvoření s rodiči

DSC_0457.JPG

Dnes se nám moc dobře nespinkalo. Byly jsme trochu rozrušeny z Ježíška, přecpány cukrovím a hlavně jsme se těšily na odpoledne. Mají nám totiž přijít rodičové pomoci s tvořením. Přivítaly jsme je naším přivítacím kolečkem a pár koledami, které už pěkně dlouho pilujeme a trénujeme. Elinka vždy poradila paní učitelce koledu, jenž je na řadě a malá ukázka naší pěvecké dovednosti skvěle šlapala. Teď ještě ukázat dovednost ve tvoření. Někoho to nebavilo a raději si hrál a jiný zas tvořil jeden výrobek za druhým. Tak jak na stolcích přibývalo sněhuláků, stromečků, přáníček, tak z hrnců mizel punč a z talířků cukroví s ovocem. O vánočce ani nemluvě, ta nadýchaná dobrota, kterou nám teta Dáša upekla, zmizela rychlostí ranních tajících vloček. Děkujeme Dášo! Mezi sněhuláky, stromečky a kdovíčím se objevilo i jedno úžasné vánoční letadlo 😊. A nejeden z absolventů naší školky předvedl, že ho školkové paní učitelky vybavily do světa výtečně. I po pětatřiceti letech mají tvoření v malíčku. Například Karlíkův sobík neměl chybu. Není nad nápadité a šikovné tatínky a maminky. Ani jsme nepostřehly, že se odpoledne přehouplo ve večer a je čas na loučení. Je třeba se začít těšit na další akci 😊.

 

11. 12. 2018 Vánoční nadílka

-  ŽeIMG_6263.JPG přijde Ježíšek už dobře víme. Většinou si doma, či kdekoliv jinde, otevíráme různá okénka, šuplíčky nebo cokoli jiného, co nám odpočítává, kdy už onen kýžený okamžik nastane. Ještě jich zbývá víc než dost a přesto jsme dnes ráno našly ve třídě stromeček. Ale žádné dárky! Že by to Ježíšek pomotal? Dominička napadlo, že Ježíšek nenaděluje pod neozdobený stromeček, tak paní učitelka kdesi vyštrachala ozdoby a zelený stromeček jsme vánočně naparádily. Vánoční atmosféra přivolala i sněhové vločky, tak jsme se rychle nasvačily a uháněly se na tu pomíjivou krásu podívat ven. Asi jsme se hrnuly až moc o překot, vločky se lekly a rozplynuly. Sotva jsme se v šatně vysvobodily ze zimních vrstev a zazpívaly pár koled, tak se ze třídy ozval zvoneček. Ani jsme nedutaly, jen paní učitelka zašeptala, že by se měl jít někdo opatrně podívat, co se děje. Elinka je ta statečná holčička, která opatrně nakoukla do dveří. ,,Ono tam opravdu něco je“ vydechla překvapeně. A opravdu. Pod stromečkem ležely dárky, na třídě se nějakým zázrakem zjevila slavnostní tabule z dobrot, které jsme ráno přinesly. Dárky nás zatím přeci jen zajímaly víc. Postupně jsme pro ně chodily a rozbalovaly. A pak nastal čas ochutnávání, hraní s novými hračkami a dovádění. Děkujeme Ježíšku! A děkujeme maminkám, které nám připravily tolik výborného pohoštění.  Někteří kamarádi maminkám taky pomáhali, a tak tu teď máme spoustu krásných perníčků. Nechybí ani letadlo 😉. A teď už se jen můžeme těšit, copak nám Ježíšek přinese domů.

 

4. 12. 2018 Mikulášská nadílka

IMG_6041.JPG

….. a sotva skončilo divadlo, tak nás čeká to, na co se těšíme už od prvního padajícího listí. Mikulášská nadílka. Ještě si trochu povídáme o právě shlédnutém divadle, když kdosi tluče na dveře. A ejhle, on to majestátný pan Mikuláš. Přišel nás pozdravit a má velikou radost, že i my zdravit umíme. Po prvním seznámení zavolá svého pomocníka čerta, ale ten nějak na volání neslyší. Pomůžeme tedy panu Mikuláši a ospalého čerta probudíme. Jestli se někdo z nás doteď čertů bál, tak už nemusí. Tenhle čert je takový moula lenivý popletený. A ještě hladový. Prý nám slupnul všechnu nadílku. Tak to se nám ani malinko nelíbí a jsme rády, že pan Mikuláš pošle mrzutého chlupáče pro nadílku další. Předtím nám ale přečte knihu hříchů a pochval. Tedy pan Mikuláš nám ji přečte. Čert se o to snaží, ale asi ve škole na hodině čtení chyběl. Z knihy se dozvíme, že jsme všichni vlastně velmi hodní a nadílku si opravdu zasloužíme. Asi proto je pytel s nadílkou tak moc těžký a někteří z nás se o překot hrnou čertovi pomoci. A teď dost slov, máme pusinky zalepené čokoládou a ovocem. Tak na shledanou zítra, pane Mikuláši a čerte 😊.

 

4. 12. 2018 Divoloď- Vysněné Vánoce

DSC_0014.JPG

V čase, kdy Vánoce tlučou na dveře je nejlepší trošičku zpomalit a jít třeba do divadla. Anebo, v lepším případě, pozvat divadlo domů. Učinily jsme tak a k nám domů, tedy do školky, připlula Divoloď a přivezla nám pohádku o hlubokém lese, děsivém obru Dřevožroutovi a o lidech, kteří se do lesa kvůli obřím kratochvílím báli chodit. Jen dva bratři, dřevorubci, se nebáli a v lese dokonce bydleli. Jednou, právě v době, kdy přišla do kraje bílá zima, šel jeden z bratrů kácet stromy a na druhém zůstal úklid dřevorubeckého obydlí. Pravda, moc mu to nejde a je rád, že mu přichází na pomoc skřítkové. Skřítkové vypráví, že právě přichází Vánoce a dřevorubec Jiří napjatě poslouchá, neb o něčem jako Vánoce dosud neslyšel. Pomůžeme mu, vyšleme na prkna znamenající svět naše herce a ukážeme, kterak to celé začalo. Roli Ježíška se ujímá Tomášek a za Marii s Josefem se převléknou Karinka a Milošek. ,,Ještě nám chybí osel a kráva“ ozve se z hlediště. I ty obsadíme a z ostatních dětí se stanou ovečky a pastýři. Celý Betlém ukáže Jirkovi, jak je to s těmi Vánoci a skřítek mu radí, že prý k pravým Vánocům potřebuje stromeček. Tak to není pro dřevorubce pražádný problém. Dokonce se chystá stromek i ozdobit. ,,Nééé!“ křičíme, když na něj dává, coby ozdobu, ponožku. Prý je čistá, tak proč ne? No protože to není žádná ozdoba, přeci! Nakonec se i ozdoby najdou a chybí jen hvězda na špičku. Dřevorubec Jiří ji nachází v hledišti. Paní učitelka Lucka bude prý ta správná hvězda jasná. ,,Nééé!“ zase křičíme.

 Dřevorubec světničku s krásně nazdobeným stromkem na chvíli opouští, ale co to? V tu chvíli přichází obří obr Dřevožrout a má velikánskou radost z nazdobené hostiny. Slupne stromeček jako tu nejjemnější čokoládu a odchází odpočívat. Jiří je velmi mrzut, když vypráví svému bratru, jenž se zrovna vrátil z těžké dřevorubecké lopoty, že jim zmizel nazdobený stromeček. ,,Ale co stromeček! To přeci pro nás, dřevorubce, není problém! Půjdu porazit další.“ I druhý stromeček je nazdoben a obra opět přivábí lahodná vůně jehličí a chystá se zbaštit i druhou vánoční výzdobu. Včas ho Jiříkův bratr zarazí a naláká na ještě lahodnější smrkový dort. Tak na to obr Dřevožrout slyší, dortem si nacpe obří břuch, a že má v bříšku jako v pokojíčku, tak přestane strašit a zlobit lidi, kteří se od teď do lesa na borůvky nemusí bát. Obr je spokojen a bratři dřevorubci sousedům nadšeně vykládají, jak vznikly Vánoce a co vše je k nim potřeba. Prý hlavně pohoda. Tak to jo, tu my tady máme a tak trošičku čekáme, co nás dnes čeká dál 😉. ……..

 

 

27. 11. 2018 Jak se hraje vílám. Divadlo Karla Daňhela

IMG_5669.JPG

 

 

 
 
 
 
 
 
 

25. 11. 2018 Vystoupení na Vánočním jarmarku

DSC_0076.JPG

,,Prosíme maminky, prosíme tatínky, prosíme tenhle sál úplně celičký, zavřete pusinky na malou chviličku, za vaši laskavost zde máte básničku.“ Poprosila malá Sluníčka sál celičký a mohly jsme se vrhnout do představení na Vánočním jarmarku.

,,Sofinka?“ ,,Zde“ ,,Honzík?“ ,,Zde“ Sára? ,,Zde“ ….. tak takhle to v naší školce nefunguje, ač to tak mohlo v neděli vypadat. Role paní učitelky  Elif byla pojata s rázností a velikou nadsázkou. Elif, herečka přímo rozená, ji předvedla skvěle. Další průběh představení ,,Den ve školce“ už se skutečnosti přeci jen trošičku přibližoval. Nastalo volné hraní, nějaká ta básnička a nácvik pohádky. Paní učitelka Elif pro dnešek vybrala tu o červené řepě. Červená řepa, vrostlá pevně do podia, se nedala jen tak dědkem vytrhnout a ani bába nepomohla. Splašený pejsek se také snažil marně a ladně se blížící kočička si zaslouží potlesk. Měla svůj nástup trochu složitější, neboť zklamala technika. Prostě den ve školce. I to se stává. Micka se nedala rozhodit a roli v klidu dohrála, zrovna tak jako myška, která svojí myší silou konečně obří řepu vytáhla. Ani teď řepě nesešel z tváře věčný úsměv.

 Sotva se celá skupina pěstitelů řepy posbírala ze země, tak opět nastoupila Sluníčka a všechny děti zazpívaly pod vedením paní učitelky Lucky ukolébavku, se kterou každý den uléhají do postýlek.

A pak už jen zamávat do obecenstva rodičům, uklonit se, vychutnat si zasloužený potlesk, protože co si budeme povídat, ono vystoupit před plný sál chce velikou odvahu a pro některé z nás obří boj s trémou.

Tréma z nás opadla v šatně, kde jsme dostaly hranolky a džusy. Děkujeme za pohoštění pořadatelům a teď už se můžeme jít podívat, cože se to na jarmarku prodává a hlavně vyrábí.

 Více foto v galerii a na RAJČETI. 

 

6. 11. 2018 Výprava za vodníkem

IMG_5441.JPG Krásný podzim nás láká k častým procházkám. A že je ten podzim, tak si hodně vypravujeme o padajícím listí, o usínající přírodě a o výlovech rybníků. Na jeden takový rybník jsme se ve slunečný den vypravily. Obdivovaly jsme stromy vymalované malířem podzimem a u rybníka jsme potkaly opuštěného vodníka. Pochytaly jsme mu rybičky, splnily pár přání a rozloučily jsme se  s tím, že vodníka zase někdy navštívíme. 

Užily jsme si zase krásný den. 

 

 

Prožili jsme v roce 2017/2018

2. 6. 2018 Rozloučení se školním rokem 2017/2018

IMG_4481.JPG

Co dodat? To je pro letošek vše, přátelé. Nezbývá než poděkovat za spoustu kytek, dárků a hlavně za nádherná slova, ať psaná či vyřčená, která občas zavinila, že se v hrdle usadil knedlík nedovulující rychlou odpověď. No nesmějte se nám, však i některé maminky s oním knedlíkem bojovaly 😉. Největší, a tak trochu bezeslovné loučení bylo s těmi, kteří dnes opouštěli školku navždy. Ani přechod ze Sluníček do Kočiček se neobešel bez dojetí. Velikou radost nám udělali bývalí žáci naší školky, kteří se přišli pochlubit vysvědčením z velké školy. DĚKUJEME! DĚKUJEME VŠEM a přejeme vám, abyste s vašimi dětmi zažili krásné dva měsíce plné úsměvů a pohody. Krásné léto 😊. Vaše školka.................. Foto v galerii :-)

 

21. 6. 2018 Rozloučení s předškoláky

DSC_0080.JPGAč se zdá neskutečné, jak čas letí, je tomu tak a děti, které podle zdání předevčírem nastoupily do školky, se po prázdninách chystají o velký krok dál. Do školy. Zažily jsme s nimi spoustu krásných a dojemných chvil. Jednou z nich, pravděpodobně tou poslední, bylo rozloučení a pasování na školáky. Přejeme všem co nejlépe prožitá školní léta. 

 

 

21. 6. 2018 Divadlo Zvoneček- Madla a Péťa jedou na prázdniny

DSC_0134.JPG

Když k nám přijede divadlo, tak je vždy školka plná princezen, draků, víl a podobných pohádkových bytostí. Tentokrát ne, tentokrát se tu žádní čerti, vodníci, Karkulky a podobná individua nehemžili. Divadlo Zvoneček k nám přivezlo úplně obyčejné děti, jako jsme my. Copatá holčička Madla a zrzavý rozježený kluk Péťa nám přišli povědět, že dostali na vysvědčení samé jedničky a že se moc těší na prázdniny. Na koupání, opalování, borůvky, výlety vlakem, uklízení pokojíčku….,,cože?! To si budeme uklízet pokojíček i o prázdninách?“ vyjeveně vyvaluje oči Péťa.

 Děti si jdou zapakovat, koupit lístky na vlak, a dokonce se jim podaří nastoupit i do toho správného vlaku k babičce do Lhoty. Babička je čeká s upečenými buchtami a prázdniny mohou začít. Celé představení se nám moc líbilo a Madla s Péťou nám ukázali, že prázdniny u babičky jsou vlastně tou nejlepší pohádkou.

 

15. 6. 2018 Týn n/V.  Asterix a Obelix

Text: Pár slov o celodenním výletu ........

IMG_1666.JPG

11. 6. - 14. 6. 2018   Škola v přírodě, Výštice

Text: Pondělí

Text: Úterý

Text: Středa

Text: Čtvrtek

Text: Zakončení

 

IMG_1608.JPG

IMG_1604.JPG

 

 

IMG_1615.JPG

Čarodějové                                                    Trpaslíci                                                  Mravenečci

 

Foto na rajčeti. Heslo a kód k odblokování alba zjistíte ve školce. 

 

 

1. 6. 2018 Den dětí

DSC_0014.JPGDnes jsme si užily krásný den plný dobrot, her, smíchu a také vody. Ta měla být z vodních bomb, ale nakonec se na nás vylila přímo z nebes. Ani trochu nám nevadila. Více foto v galerii a na ,,rajčeti". Kód na rajče k doptání v mš. 

 

30. 5. 2018 Šipkovaná

Text: Tudy cesta vede....

IMG_0604.JPG Více foto v galerii a na ,,rajčeti" - RAJČE ZAKÓDOVÁNO! Kód zjistíte v MŠ.

 

16. 5. 2018 Divadlo Táta a máma- Cesta za pohádkou

Text: Dobře víme, jak se chovat, když k nám přijede divadlo. To nic moc nehlučíme.....

cesta za pohádkou (2).JPG Více foto v galerii a na rajčeti

 

 

hasiči (3).JPG

 

15. 5. 2018

Tento týden se byly Kočičky podívat v Českých Budějovicích u hasičů. Vyzkoušely si, jak jim sedí hasičský úbor (nejvíc to slušelo Matýskovi). Stříkačka něco váží, ale i tak si s ní poradily. Pořádně si prolezly hasičské auto a dokonce i bludiště. Podívaly se, jak se ,,páře" auto po bouračce a dozvěděly se mnoho nového. Víte, proč musí hasiči lézt po čtyřech? Přece, aby byli pod kouřem  .  Více foto na rajčeti.

 

 

 

2. 5. 2018 Čarodějnice

Čarodějnické dny máme moc rády. 

Vaříme lektvar Více foto v galerii a na rajčeti

27. 4. 2018 Divadlo LUK- O medvíďatech

Text: Dnes jsme pomáhaly panu ....

IMG_4295.JPG Více foto v galerii a na ,,rajčeti"

 

26. 4. 2018 Bubenická show

Text: Oznámení pro obyvatele Lipí......

IMG_4212.JPG Více foto v galerii a na ,,rajčeti"

 

 

 

25. 3. 2018 Vystoupení na Velikonočním jarmarku. Budulínek

Text: ,,Tak a je to jasný, máme Budulínka!" vykřikla..........

fotomobudulinek Foto Mirka Oborníková. Více na rajčeti

 26. 3. 2018 Ibis a dikobraz ze ZOO Dvorec v MŠ. 

Po trochu bláznivém víkendu.....

zoo borovany (21).JPG Více foto v galerii a na rajčeti

23. 3. 2018 Nocování s pohádkami

Text: Co se děje ve školce v noci?.....

nocování s pohádkami (5).JPG Více foto v galerii a na rajčeti

 

13. 2. 2018 Karneval ve školce

Text: Dnes se naše školka ......

IMG_2386.JPG Více foto v galerii a na rajčeti

 

5. 2. 2018 Kino do škol- Ze života stromů. 

text: Když se chystáme do kina....

DSC_0005.JPG Více foto v galerii a na ,,rajčeti"

 

 

5 . 1. 2018 Tři králové

,,My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka..... " Takhle krásně jsme dnes vinšovaly po Lipí. U dveří zazpívaly a od mnohých tet, strýčků, babiček jsme si odnesly sladkou koledu. Děkujeme. 

 

 

 

 

14.12. 2017 Divadlo Karla Daňhela- Drak Karamelák

Text: Zazvonila taková ta věc se sluchátkem na krouceném drátu .....

IMG_1733.JPG

 

 

13.12. 2017 Vánoční besídka a Vánoční zvonění 

Text: Dneska k nám přišel Ježíšek....... 

IMG_1598.JPG

 

 5. 12. 2017 Návštěva Mikuláše, andělů a čertů v naší MŠ

Text: Že k nám dnes přijde návštěva z nebes........

IMG_1367.JPG

 

29. 11. 2017 Procházka podzimní krajinou

  Text: Že prý bude zima, pršet.......

IMG_1105.JPG Více foto na rajčeti

 

26. 11. 2017 Vystoupení na Adventním jarmarku v Lipí

 Ve školce to v posledních dnech vypadá jako v zákulisí divadla.

,,Slunce šlo spát za hromádku klád, na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí……“ zní třídou Sluníček několikrát denně. A nejen tam. U některých Sluníček znají celý text i rodiče a sourozenci, protože ,, …Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí…“ slyší prý i doma několikrát za odpoledne.  

 Ke správnému divadlu patří i pořádná výprava a tak to školkou voní lepidlem, všude se povalují krepáky, látky a všelijaké nezbytnosti k tomu, aby v neděli 26.11.2017 sál v Lipí proměnil tu ve mraveniště a po chvíli v celý vesmír.

 Mraveniště zabydleli mravenečkové lesní ze třídy Sluníček, krásně zazpívali a zatancovali.

A pak se v sále zjevila celá naše krásná planeta Země. Jenže i její ničitelé, kteří si s ní nehezky pohrávali. Ještě že včas zasáhli Slunce, kosmonaut a paní Příroda.

Ekologická katastrofa je zažehnána, sálem zní potlesk diváků a na tvářích dětí září spokojené úsměvy. Vše se vydařilo a už abychom se pomalu připravovali na další akci.

 

 adventjarmark (7).jpg Více foto v galerii a na Rajčeti 

 I 

10. 11. 2017 Kočičky- Skica- interaktivní program v Č.B.

DSC_0115.jpg Více fotek na ,,Rajčeti"

 

24. 10. 2017 Výprava Kaliště 

 Text: Tak nám ve školce zhasli, což by nebyl až takový ............

 

DSC_0289.JPG Více foto na ,,Rajčeti"  

 

 

13.10.2017 Naše školka slaví narozeniny - Oslava 40 let.

 Text: Slaví-li dáma čtyřicáté narozeniny, jde o dámu.........

 

DSC_0126.JPG Více foto v galerii a na ,,Rajčeti" 

 

 

21.9.2017 Divadlo DOKOLA - O kouzelné vodě: 

Text: Dnes k nám poprvé přijelo divadlo. Některá Sluníčka...

                 

IMG_0660.JPG Foto v galerii. 

 

 

Kontakt

Mateřská škola Lipí

Lipí čp.103

373 84  Dubné

Telefon:  387 992 127

 

Odhlášení stravy: 

telefon: 776 382 435

E-mail:

jidelnamslipi@seznam.cz

 

 

Aktuality

PRÁZDNINY :-) 6.7. - 11. 8. 2019

VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ A PŘÁNÍ KRÁSNÝCH PRÁZDNIN VŠEM :-) 

Publikováno: