Na dnešní den jsme se moc těšily. Měly jsme se jít podívat na rybáře lovící ryby z Kvítkováku. Jenže ouha! Ráno jsme se dozvěděly, že rybník Kvítkovák nevytekl. To se asi ve výpusti šprajcnul kapr, povídala paní učitelka, a my se vydaly jen tak na procházku. Cesta nás dovedla k úplně jinému rybníku, ke Stránskému. Po jeho hrázi přecházel nabručený vodník. Byl celý nazlobený, že mu lidé vypouštějí Kvítkovák, ve kterém má obývák, kuchyň a špajz. Prý mu podvodní stěhováci ještě vše nepřestěhovali do Stránského, a tak musel zašprajcnout stavidla, aby mu kvítkovické obydlí nevyschlo. Tak né kapr, paní učitelko, ale vodník se šprajcnul.
Trochu jsme vodníka uklidnily, pomohly mu přestěhovat krmení pro kamarády kapry, vyčistit rybník od naplavenin z moře (cožpak do jihočeského rybníka patří chobotnice a žraloci?) a on nám za to nalil do dušičkových hrnečků čaj z rákosí a puškvorce. Ten byl moc dobrý a krásně nás zahřál. Vodník nám nakonec přislíbil, že Kvítkovák vytéct nechá, a že se na výlov můžeme jít příští týden přeci jen podívat.
Takže jsme si dnešek nakonec přeci jen užily.