Fotogalerie

I my, děti ze Sluníček, jsme byly zvědavy, kterak si žijí maminky kravičky a jejich děťátka telátka v teletníku. Tak jsme se vypravily na kraj obce, kde na nás čekala hodná teta Zdenka a vše nám ukázala. Ukázala nám maminky, které mají telátka ještě v bříšku a pak telátka, která už stojí na svých vlastních nožičkách a zvědavě po nás pokukují. Zda jsme byly zvědavější my, či čupřinatá okatá stvoření, není jisté. Teta nám vysvětlila, proč mají telátka pořád u sebe dudlíky s vodou. Mají v ní glukózu (to je prý něco jako cukr) a potřebují-li, tak i léky.

 Pak jsme telátkům zamávaly a přešly k prostoru s traktory. Tak tady se kluci vydováděli. A Alex nám hlásil, jak se který stroj jmenuje. Například banžo, či kaťák a tak. Je to odborník. Moc jsme si den užily a tetě děkujeme, že nám dovolila podívat se do života v teletníku.

Dnes nás čekal další krásný zážitek se zvířátky. Ne ne, nejely jsme do ZOO, či tak. Prošly jsme se jen malinký kousek na konec Lipí. Tam nás, u malého nového domečku, přivítala usměvavá paní Katka s pejskem Charliem. Ukázala nám morčátka, králíčky a pak nás vzala do ohrady ve které se pásli dva malí koníci. Tak prý to nejsou hříbátka, ale úplně dospělí poníci. Ti už více nevyrostou. Pro nás velikost tak akorát. Černou hřívou tu pohazoval Sirius, velký fešák. Však prý byl také dvakrát šampiónem republiky právě v kráse. Ani hnědobílá Zlatuška za ním krásou nezaostávala. Oba se nechali hladit a byli tak hodní, že jsme si je mohly po ohradě povodit a nakonec dokonce, s pomocí paní Katky, jsme se vyhouply na hřbety čtyřnohých kamarádů a zjistily, jak krásně vypadá svět z koňského hřbetu, vlastně poňského ????. Poté jsme nechaly Zlatušku se Siriusem odpočívat a objevily jsme další zajímavost zahrádky. Rybníček obydlený žábami a rybami. Paní Katka nám rozdala krmení a pozorování vodních strávníků nás moc bavilo. Teď už zbývá jen paní Katce poděkovat. Za nás, že jsme si u ní mohly den se zvířátky užít, a za zvířátka, že je zachraňuje a pak se o ně krásně stará. Děkujeme.

 Sluníčko se podívalo do kalendáře, zastydělo se za své letošní ulévání a rozhodlo se, že dětem k jejich svátku  pořádně posvítí. Ano, je to tak, děti měly včera svátek. Všechny děti na celém světě. A my, v naší školce, jsme ten svátek oslavily, jak se patří. Kočky se proměnily v indiánské kmeny, které mezi sebou soutěžily. Indiáni ukázali, že mají silná nejen těla, ale i duši a mysl. Nechyběl tanec okolo totemu,  lovení zvěře, stopování a další disciplíny pomáhající přežít v prérii. A když dorazila železničářská společnost, naši indiáni se nezalekli, vagónky s nákladem zlikvidovali a budoucnost lovišť zachránili. A že mají indiáni vytříbený čich, našli podle něj poklad, a nakonec připili na zdraví všem dětem na celém světě.

 Sluníčka vytáhlo sluníčko na cestu po fáborkách. Jaké překvapení bylo, že se mezi fáborky nacházely i záludné otázky. Měly jediný úkol- dovést všechny děti k pokladu a děti samozřejmě všechny otázky a úkoly zvládly bez problémů a tím poklad našly. V cíli si pochutnaly na melounu a užily si her na hřišti. Všechny naše děti si dětský den užily a děkujeme sluníčku, že se k oslavě připojilo.

,,A teto, já vím, že je kráva přežvýkavec!“ ,,A teto, kráva má bachor, čepec, knihu a sléz.“ Zahrnovaly jsme tetu, která nám dnes dělala průvodkyni, informacemi, kterými nás vybavila paní učitelka. Šly jsme se dnes na knihu a čepec podívat do kravína. Né, nečtou si tam kravičky knížky ve slušivých čepečcích. To jsou totiž názvy kravského žaludku. A to už my, velké Kočičky, víme. Po dnešku jsme ještě chytřejší. Viděly jsme kravičky s hodně velikými bříšky, v kterých jsou uvelebena telátka, než se mamince kravičce narodí. Viděly jsme maminky a malá telátka už narozená. Teta nám vyprávěla, jak to u nich chodí s dojením, drbáním, okusováním vitamínů a taky nám ukázala lahev na mlíčko pro telátka, která nechtějí pít od maminky. Někteří z nás si krásné hlavičky podrbaly a všichni můžeme říct, že to byl moc hezký den.

Ode dneška - 10. 5. 2021 můžeme zas do školky chodit všichni. A distanční výuka zůstává už jen vzpomínkou. věříme, že se výuka dětem a snad i rodičům v době uzavření školky líbila. Nám ano. 

Taky jste dnes po ránu cítili ve vzduchu vonící jaro? My ano a abychom si ho řádně užily, tak jsme hned po svačině vyrazily na procházku. Ale ona to nebyla procházka obyčejná, byla to procházka čarodějnická! Proč? Protože už je tak nějak dáno, že poslední dubnový den patří čarodějnickým rejdům. Čarodějnice Káča asi věděla, kudy se na procházku vydáme, zarejdila si a podstrčila nám pod nos spoustu úkolů. U některých jsme se zapotily, u jiných nasmály, ale všechny jsme správně splnily. Jak víme, že správně? Protože jsme si na papírky malovaly symboly správných odpovědí, ve finále si symboly nahradily písmenky a všem nám vyšla tajenka! Jaká? Tak to vám tady nenapíšeme. Proč? Protože se čarodějnici Káče zdálo, že je nás nějak málo a ráda by, kdyby se po její čarodějnické stezce přehnalo větší množství šikovných dětí. Čarodějnická stezka za Lipím, v místě, které vaši rodiče jistě poznají z mapky, zůstane otevřena do nedělního odpoledne. Tak si vezměte papíry, tužky, dobrou náladu a vyrazte na ČARODĚJNICKOU STEZKU. Proč? Protože vás to bude bavit, protože čarodějnice Káča čeká na maily se správnými tajenkami a hlavně……. jaro přeci tak krásně voní.     .................A protože jaro tak krásně voní, tak se to na čarodějnické stezce opravdu rojilo. Máme radost, že se tím mohla akce účastnit i Sluníčka, která zatím nemohou chodit do školky. Za fotky  postřehy děkujeme :-)

,,Odpadééék! Pančelkó odpadééék!“ Pokud jste dnes z luk zaslechli takovéto halekání, vězte že se v okolí Lipí nepohybovala nějaká neznámá bytost, aly my, předškoláci z MŠ Lipí. Po oslavě včerejšího dne Země jsme dnes vyrazili zase trošičku té naší Zemi pomoci. Měla to být jen tak obyčejná procházka, na které sem tam upozorníme paní učitelku na odpadky, které do přírody nepatří a paní učitelka je v rukavicích zvedne a dá do pytle. Jenže to jsme netušili, kolik odpadků za Lipím najdeme. Takže volání: ,,odpadééék“ znělo mezi námi celé dopoledne. Šli jsme loukou, lesem i po cestě a úplně všude bylo co nacházet a naházet do pytlů. Úplný odpadkový poklad jsme nalezli pod posedem. Tam jsme zaplnili jeden celý pytel. Cestou necestou jsme dorazili k ohradě s chlupatými kravičkami a daňky. To úplně jistě nevíme, zvěř se držela od plotu dál a my jí viděli jen zdáli. Zato jedna srna nám přeběhla přímo před nosem. Div jsme do ní nevrazili. Asi s námi chtěla popřát Vojtíškovi k svátku. Oslava dnes proběhla na lezené louce. Cesta zpět nás zavedla ke krásnému rybníčku, a kolem rozkvetlých sasanek na louku nad Lipím a pak už nám jen zbývalo seběhnout ke školce a jít se odměnit výborným gulášem s knedlíkem. Na asi šestikilometrové trase jsme nasbírali spousty odpadků a vůbec nechápeme, jak se lahve, plechovky, pytle a kdo ví co ještě mohlo do lesa a luk dostat. Asi nějaké kouzlo?

Víte, že je dnes 22. 4. den Země? My, Kočky z MŠ Lipí, to víme a rozhodly jsme se dát Zemi dárek k svátku. Staly jsme se proto obyčejnými hrdiny naší doby. Jak k tomu došlo? Jednoduše nás paní učitelka přihlásila do Kampaně obyčejného hrdinství v Ekoškole. Co to znamená? Budeme plnit výzvy, které v Ekoškole připravili, aby se té naší Zemi žilo lehčeji.  A někdy to jsou výzvy opravdu těžké. Třeba celý den bez moderních vymožeností! Možná nám líp půjde výzva k využití ekodopravy. Na kole my jezdíme rády. Věříme, že si každý z nás nějakou tu výzvu pro sebe vybere a splní, neboť víme že: KDYŽ HODNĚ MALÝCH LIDÍ NA HODNĚ MALÝCH MÍSTECH UDĚLÁ HODNĚ MALÝCH VĚCÍ, MŮŽE SE ZMĚNIT TVÁŘ CELÉ ZEMĚ. Také jsme si tu naší krásnou modrou Zem vyrobily a to nás hodně bavilo.

Na jaře se rodí mláďátka. Tak to už my, předškoláci, dávno víme. A dokonce známe jejich názvy. Kravičce se narodí telátko, ovečce jehňátko…. a králíčkovi…..? Jak se jmenuje mláďátko od králičí maminky? Dohodli jsme se, že králíček. A právě na malé králíčky jsme se šli podívat k tetě Marcele. Mohli jsme si je pohladit, pochovat a teta nám o nich pěkně vyprávěla. Kohout se opodál naparoval v plné kráse a brousil si ostruhy. Co jsou ostruhy už taky víme a dáme si na ně pořádný pozor. Také jsme se dozvěděli, proč mají slepice na nožičkách barevné náramky – kroužky se jim říká. Pomohli jsme tetě králíčky i slepičky nakrmit, a dokonce jsme v kurníku sebrali do košíčku vejce. Za tuhle důležitou práci nás ve školce čekala odměna v podobě palačinek. Užili jsme si pěkný jarní den.

Březnové nedělní odpoledne by mělo lákat k procházkám probouzející se přírodou, pozorováním prvních květů a prohříváním se v nesmělých slunečních paprscích. Mělo by, neláká. Přírodě se moc probouzet nechce, květy se zimomřivě krčí pod krustou sněhu a o sluníčku si můžeme tak akorát nechat zdát. I ba ne! Sluneční paprsky září alespoň na oknech. To bude tím, že jsme vyhlásili sluníčkovou výzvu, v níž jsme poprosili děti, aby vyrobily sluníčka, nalepily na okna a poté pátraly po sluníčkách v oknech sousedů. A jestli dobře počítám, tak se nám snaží pomoci přivolat jaro dokonce 55 sluníček. Možná víc, možná naši sluníčkoví detektivové nějaké přehlídli. To ale vůbec nevadí. Hlavní je, že kdosi prožil radost při tvorbě sluníček. Pár fotek výtvarníků k nám taky dorazilo. Pak byla jistě radost sluníčka v oknech nacházet a těšit se ze společné zábavy. Sluníčka se na nás z oken smějí krásná, veselá a hned z několika obcí. 24 z Lipí, 21 z Habří, 3 z Kvítkovic, 4 z Kališť, 1 z Šindlových Dvorů a z Holubovské Bašty taky jedno, které není kupodivu nejvzdálenější. Sluníčko, které září v největší dálce od naší školky je až ve Frymburku. Přejeme mu, aby ve volání jara nezůstalo samo, aby mu, v onom studeném kraji, brzy pomohlo sluníčko velké, zářící přímo z nebe. To přejeme všem našim sluníčkům a dětem. A že se nám naše volání nepovedlo? Že jsme jaro nepřivolali? Ale kdepak, přivolali! Jen se nesmíte dívat z okna, ale do kalendářů. Všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do naší výzvy, moc děkujeme.