Fotogalerie

 Popelář, protože jezdit vzadu na stupátku musí být skvělé. Král, aby nemusel nikoho už nikdy poslouchat. Hasič, prodavačka, doktorka … tím vším chtějí být naši předškoláci. Včera ke svým vysněným povoláním učinili důležitý krok. Rozloučili se se školkou. Zatím jen symbolicky, ale s pořádnou parádou. Nejprve se ujali přivítání nových dětí, které nastoupí v září na jejich místa, a poté nastal jejich slavnostní okamžik.

 S každým předškolákem se rozloučily paní učitelky a vězte, že to není snadný úkol. Každé dítě se do srdcí svých učitelek zapíše spoustou společně prožitých zážitků, nezapomenutelných okamžiků, celou řadou rozmanitých emocí, a teď se najednou rozloučit je opravdu těžké.

 Silný okamžik vystřídalo bujaré veselí a velký nával okolo plných stolů. Od rána to v naší kuchyni vonělo a teď se slavnostní tabule prohýbaly pod hromadami řízků, chuťovek, utopenců a spoustou zeleniny. Další stůl zaplnily maminky náloží koláčů, ovocem a všemožných vynikajících výtvorů, za což jim moc děkujeme.

  I fotokoutek zněl smíchem a věříme, že jste si odnesli fotografie, u kterých se zasmějete i když už z vašich dětí budou ti popeláři, králové, doktoři, rybáři …

 Na celé slavnostní odpoledne dohlíželo sluníčko, a tak je jasné, že se oslava protáhla až do večerních hodin. Za to, že byla vydařená musíme poděkovat jak do kuchyně naší, tak i do kuchyň našich maminek. Poděkování patří fotografce, zvukaři a vlastně všem, kteří se na přípravě podíleli. A hlavně … no přeci hlavně vám a vašim dětem, díky nimž můžeme prožívat tak krásné chvíle. DĚKUJEME.

29. 5. 2025

Už je to tady! Dnes jsme rozluštily mapu, která nám včera přišla poštou až z daleké Afriky. S naším známým prof. Kadeřábkem je něco v nepořádku. Vypadá to, že zmizel. A my se ujmeme pátrání. Z mapy jsme zjistily, že pátrání započneme ve středu v Holašovicích. Ještěže tam máme tetu, která nás u sebe nechá bydlet. Čeká nás určitě velké dobrodružství. Těšíme se.

 V neděli školka zela prázdnotou a určitě jí přišlo moc líto, že s námi nemohla oslavit svátek všech dětí. Dnes jsme to naší školce skvěle vynahradily. Školková zahrada zněla smíchem, fanděním a vůbec velikým radováním. To, když se nám dařilo ve všech možných úkolech, kterých bylo hned deset. To znamenalo, že jsme získaly deset razítek. Třeba za vylezení na žebřík a zacinkání zvonečkem. Za přechod slalomem ve svázaných dvojicích. Nebo za složitý průchod trasy podle obrázků. Co si ale budeme povídat, nejvíce nás bavily soutěže s vodou a o hledání zvířátek v podivné, trochu odporné hmotě, ani nemluvě. Prostě jsme si svátek všech dětí moc užily. Děkujeme maminkám a babičkám, které nám připravily pohoštění. A některé dokonce dvakrát, protože nám oslava, plánovaná na minulý týden, kvůli počasí neklapla.

  Nebojte se, dnes v Lipí nehořelo! To jsme si jen zkoušely, jak se zapíná hasičská siréna. To není jen tak zmáčknout knoflík, to musíte přesně vědět který knoflík a na jak dlouho. A ta správná siréna se dokonce točí klikou. A to je pěkná dřina. Ještě větší dřina je běhání s lahví na zádech a s maskou na obličeji. Musíme se přiznat, to jsme nezvládly. To zvládnou jen opravdoví silní hasiči, kteří nám dnes přijeli svoji náročnou profesi představit. Ukázali nám vybavení hasičského vozu, dokonce nás v něm provezli a pak jsme si vyzkoušely opravdickou hasičskou práci. Nehasily jsme oheň, ale pokusily jsme se trefit proudem z proudnice lahev vody. Všichni, ano všichni! jsme se trefily! Můžou se z nás stát hasiči. I když být hasičem neznamená jen hasit oheň. Páni hasiči nám povídali, že pomáhají při povodních, nehodách, prořezávkách stromů, a dokonce při zatoulaných koťátkách na stromech.

 Veliké poděkování patří hasičům z Dubného, kteří nás svojí ukázkou tak zaujali, že jsme málem zmeškaly oběd.

 Ve Zlaté Koruně je klášter. To jistě víte. Ale víte, že v něm mají vodníci svojí vodnickou školu? Dnes jsme se účastnily vyučování. Pan učitel byl přísný, vadilo mu třeba, když jsme si o přestávce házely houbou. Ale při hodinách nás chválil. Umíme dobře ovládat cizí jazyky, jsme dobří v přírodovědě a takové topení, tak to by nám šlo skvěle.

 Za odměnu jsme si mohly prohlédnout klášter. Mniši, kteří v něm kdysi žili, museli být úplně potichu. Tak tomu bylo i s námi, když jsme se oděly do mnišských kapucí. Paní učitelky říkaly, že si prý ty kapuce pořídíme i do školky. To nevíme proč.

Prošly jsme si nádherně zdobenou křížovou chodbu, podívaly se do jídelny, a dokonce i do staré voňavé lékárny. Klášter je krásné místo, které dnes ožívá vodnickým a dětským smíchem. Moc se nám líbilo.

A že jsme dobíhaly do autobusu v prudkém dešti … . Tak to vůbec nevadilo, tam jsme se smály možná ještě víc.

Dnešní výlet Kočiček na zmrzlinu se vydařil, i když vlastně … . To bylo tak. Autobusem jsme se dopravily do Budějovic, přešly most přes řeku Malši (ta se nevlévá do Vltavínky, jak kdosi tvrdil, ale do Vltavy) a došly do krásné budovy muzea. V ní jsme zjistily, jak krásně se spí na peci, ale dřeváky na nějaké dlouhé túry nejsou nejvhodnější. Víte, jak se dříve mlela mouka? My ano, byla to dřina. Návrh, aby si dal knedlíky dneska ke svíčkové jen ten, kdo umele potřebnou porci mouky, jsme zavrhly. Nikdo z nás by se nenajedl.

 Některé z nás se zdržely v expozici geologie, neboť svět kamenů je pestrý, dokonce úchvatný. Poté jsme trošku zabloudily v lese, propátraly svět vodní, říši hmyzí a spousty dalších zajímavostí. Rozhodně jsme nepropátraly celé muzeum, neboť na to by nám nestačil ani celý den.

A my teď vlastně chceme jít na zmrzlinu. Jenže Kočičky míní a prodavači zmrzliny mění. Asi usoudili, že není zmrzlinové počasí a zavřeli své zmrzlinárny na petlici. Rychlý náhradní plán – hřiště! A jaké! Tady jsme se tak vydováděly, že na otázku, zda bylo lepší hřiště než zmrzlina, jsme odpověděly hlasité ANO.

Prožily jsme opravdu krásný den.

 Zmrzlina v Mokrém je dobrá. Dnes jsme ji vyzkoušely a můžeme to jen potvrdit. Kromě zmrzky, kterou nám prodala moc ochotná a hodná paní, jsme užily i velké hřiště. A co se nám na něm nejvíc líbilo? Lanovka. Mají tady takovou zvláštní, na Žandí pohon ????. Prožily jsme krásný den a paní učitelka Žanda si moc hezky zaběhala.

Dnes nás čeká filipojakubská noc, noc, kdy končí nadvláda zla a temna. Ke slovu se dostává slunečná, světlá část roku, kdy příroda pookřeje a nabídne nám své plody. Aby se ještě naposledy temné síly sešly, poletují tuto noc čarodějnice na svých košťatech a houfují se na velkých čarodějnických shromážděních. I u nás se dnes houfovaly.

Né, že by prováděly temné kejkle, to naše čarodějnice a čarodějové nedělají. Jen si po školce pěkně poletují, pomohou kočičkám sehnat potravu, vytvoří lektvary, z dračí krve a žabích vajíček vysvobodí zvířátka, zdokonalí se v umění, jak zacházet s čarodějnickou hůlkou … Prostě se zdokonalí ve všemožných čarodějnických dovednostech.

 Naši jinoši ještě postavili májku. Nezapomněly jsme zdolat výborné dobroty, za které moc děkujeme našim maminkám. Také bychom se měly maminkám omluvit za naše zaneřáděné oblečení. Ale cože by to bylo za správné čarodějnické hábity, kdyby nebyly umazány od dračí krve a žabích vajíček, že?

A poděkování patří i sluníčku, díky němuž jsme si užily den venku od samého rána.

 Dnešní procházka ke DNI ZEMĚ ukázala, jak dobří v chránění naší planety jsme. Víme, jak důležité je šetření jídlem i vodou. Co planetě svědčí, a co ji naopak ubližuje. Známe správně barvy kontejnerů na třídění odpadu. Dnešní povídání ke DNI ZEMĚ se vlastně ani moc nelišilo od povídání v jiných dnech. Naše krásná planeta totiž potřebuje chránit každičký den. A za to se nám odmění třeba žlutě rozzářenou loukou. Dokonce nám nabízí zázračné rostliny, ze kterých si můžeme lecjaký zázrak vyrobit. Například jitrocelový sirup. Jak na něj? Potřebujeme jitrocelové listy, které už poznáme, dále  …  Víte co? Zeptejte se nás doma, my vám poradíme. 

HLEDÁME JMÉNO PRO STROM. Oslavy Dne Země dnes pokračovaly tím nejlepším způsobem. Zasadily jsme strom! Vlastně stromek. Ještě je to miminko, ještě nemá ani kvítky, a dokonce ani jméno. Až z něj vyroste strom, tak bude nasazovat na jaře krásné bílé kvítky, ze kterých se vyklubou sladké švestky. Zatím ho budeme zalévat a prosit včelky, aby švestičku pěkně opylovaly. Jen nevíme, jak jí budeme říkat. Nenapadá vás nějaké pěkné jméno, které by se k naší nové kamarádce hodilo?  ... 

JMÉNO PRO STROM VYBRÁN! Padlo hodně návrhů. Například by se prý naše švestička mohla jmenovat: Elza, Natálka, Michal, Třešeň, Čiko, Jirka ... Moc se nám líbí nápad, aby se švestka jmenovala Třešeň. Jen si to představte: ,,na naší Třešni se urodilo hodně švestek" :-). Nakonec vyhrál návrh z řady rodičů. Švestka bude JÁRA! Neb jak psala maminka Ondry, švestka se ani jinak jmenovat nemůže. Ano ano, i do naší školky nastrkuje nenápadně prstíky Jára Cimrman :-) 

SLAVNOSTNÍ KŘTINY NAŠÍ ŠVESTKY. Jmenuje se Jára, plodí v polovině září a doufáme, že tu s námi bude dlouhá léta. Děti Járu pokropily začarovanou "svěcenou vodou" ( alias výluh z devíti posilujících, vlastnoručně sbíraných bylin, důkladně začarovaný) a popřály mu pevné kořeny, sladké plody, odolnost vůči šarce a hlavně spokojený život v naší zahradě. Járo, jsi náš! Máme tě rádi!

ŠVESTKO NAŠE, JÁRO NÁŠ

Čarujem, ať zdraví máš!

Koraka, dabraka,

Čáry, máry,

Kolesa od lesa,

Brundibáry

Budliky budliky,

Švestkové knedliky,

Ať kořeny silné máš,

A listy krásně lesklé.

Ať na podzim nám švestky dáš,

Jé to bude hezké!!!

Dnes naši předškoláci navštívili velkou školu, aby zjistili, co je čeká po prázdninách. Přišli na to, že je čeká veselé učení ve třídě, vyrábění v dílnách a cvičení v tělocvičně. A že je to vše bude moc bavit.
Děkujeme za pozvání a už se těšíme, až se nám dveře školy otevřou napořád. Do školky jsme se vrátili dlouhou procházkou a ta nás bavila také.
Děkujeme všem rodičům, kteří se o dopravu do Dubného postarali.