Fotogalerie

Včera jsme šly spát brzy. Mořský vzduch a práce na lodi prostě unavuje. O co dřív jsme šly spát, o to později jsme vstávaly. Nasnídat, sbalit kufry, vyklidit pokoje, sváču do batůžku a ven. A z ničeho nic mezi námi stojí námořník Jiří i se svým roztomilým a krásným, pestrobarevným papouškem (no jo, už jsme si na něj zvykly). A že prý se na tu poslední plavbu vydá s námi. Takže složit kousky map, které jsme v uplynulých dvou dnech získaly, a vzhůru na palubu. Po vylodění se na místě, které nám na mapě ukázal křížek, nikde nic nebylo. Zalitovaly jsme, že nemáme lopaty, protože poklad přece může být úplně klidně zakopaný. Nebo taky může viset na větvích stromů. Přece jen ta mapa nebyla v 3D. Nakonec ho ale Miky našel. Jen tak, na zemi. To jsme se teda divily, protože jsme o něj všichni málem zakoply, když jsme ho míjely. Teď přišly na řadu klíče, které jsme také poctivě sbíraly, vyhrávaly, získávaly s dopomocí štěstí. Devět jich vůbec nepasovalo a do zámku nešly ani zastrčit (třeba ten, co máme doma na záchodě). Ze zbylých tří vybral Lukášek D. jeden jediný a světe div se… Páni, óóóóóó, zlato, drahé kameny, šperky, mušlový přívěsek a další zlato… Víc už se blýskaly jen hvězdičky v našich očích. Každý jsme dostaly svůj zasloužený díl pokladu. Námořník nám ještě jednou poděkoval, rozloučil se s námi, a za chvilku přiběhla zklamaná paní učitelka Lucka, že o celou tu zábavu přišla. My jsme jí ale všechno důkladně povyprávěly, pěkně jeden přes druhého.

Po návratu na baráček jsme za naše ukázkové chování dostaly jako odměnu k obědu kuřízek s brkaší a suvenýrek na šňůrku. Naše paní učitelky souhlasily s tím, že si to opravdu zasloužíme. Pak už jen autobus, prospaná cesta, zablokovaný příjezd ke školce, potlesk panu řidičovi, davy rodičů, úsměvy, slzičky (maminek, ne naše) a tím končí naše přeslavná plavba, která se asi nezapíše do dějin, ale do našich srdíček a krásných vzpomínek určitě.

Dnešní den se nesl v duchu opečovávání našich krásných lodí. Nejprve jsme si vytvořily stejnokroje, a pak se s vervou pustily do drhnutí podlahy. Plachty jsme látat nemusely – naštěstí. A to naše námořnické štěstí jsme vyzkoušely hned v několika hrách. A víte, že i když jste první v cíli, ale to námořnické štěstí vám chybí, tak je vám to celkem k ničemu? No vážně! Skupina, která dorazila do cíle jako poslední, vyhrála úplně všechno. To jsme tedy koukaly, jak se smůla dokáže pěkně rychle ztratit. A při obědě nám teda přálo štěstí úplně všem – svíčková… Mňam. Po poledním odpočinku jsme se vydaly na Zakletý ostrov, kam nás poslal námořník Jiří. A dobře jsme udělaly, protože v cíli cesty jsme nejen získaly klíče k pokladu, ale taky další části mapy, která nás k němu dovede. Teda možná, to se uvidí zítra. Tak a teď už rychle zavřít oči, abychom zítra měly sílu… Uvidíme na co.

Po obědě proběhla anketa, kdo z dětí se těší domů. Dopadla tak, že jsme musely dost přemýšlet, jak vám napsat, že už se nikdy nevrátíme. Ale ne, nebojte, zítřek platí. ????

Dnes ráno jsme do školky nešly jen tak. Táhly jsme s sebou kufříky, na zádech batůžky a trochu teskna i těšení na našich malých dušičkách. Maminky a tatínkové nás přišli před cestou ještě povzbudit, dát nám poslední pusu, zamávat… A už frčíme. Náš cíl: Jiřičná. „Já chci taky bydlet v tom luxusním domečku,“ napadalo některé z nás, když jsme viděly, že se jde ubytovat první pokoj. Máme to tu nádherné, ale na horní palandu se všichni nevejdeme. I přesto jsme téměř všichni odpolední odpočinek prospaly. A pak? Pak už to jelo pěkně fofrem až do večera. Nejdřív přišel námořník Jiří s pěkně drzým, ukecaným a značně sešlým papouškem. Nejdřív jsme byly dokonce přesvědčené, že to vlastně žádný papoušek není. Ale byl, protože poté, co jsme na loď sehnaly zásoby a mohly vyplout, šly jsme podle barevných per. Ta nám papoušek cestou nechával, abychom našly Mravenčí ostrov s ležením pirátů. A protože jsme velmi šikovné děti, k ležení jsme dorazily naprosto bez problémů. Jenže co teď? No řekněte, vy byste se ani trochu nebáli? My jsme se vůbec nebály náš strach přiznat, a už vůbec jsme se nebály ten náš strach překonat a do pirátského doupěte se vypravit. A stálo to za to! Našly jsme kusy nějakých map, prapodivné klíče (někteří z nás je mají doma na záchodě) a taky lodní deníky. Je teda fakt divné, že jsme nenašly žádný poklad. Ale co se dá dělat, paní učitelky nám vysvětlily, že to zítra zkusíme znova. Tak snad už to klapne a ten poklad objevíme. Večer už jen fotbalový zápas Česka proti Česku přímo pod majákem, sprcha, zuby, pohádka, pohádka, pohádka, pohááád…. Chrrrrr…

Můžete být na své ratolesti velmi hrdí! Krásně zvládají absenci rodičů, a jako na povel si vše užívají plnými doušky. Děkujeme vám za ně.

Foto na rajčeti.

 Pššš, právě usínáme. Někteří z nás tedy už tvrdě pochrupují. Bodejď by né. Máme za sebou náročnou plavbu. V podvečer jsme totiž před školkou potkali starého unaveného námořníka. Sotva nás naučil ten správný pozdrav, ……víte, že se námořníci zdraví AHÓJ? žádné nazdárek, či dobrý den, a naše AHÓJ bylo slyšet určitě až na moři,…….. tak nás pozval na dobrodružnou plavbu.

 No jo, jenže na dobrodružnou plavbu se můžou vydat jen skuteční námořníci. Ti, co mají průkazy. Námořník Jiří nám takové průkazy rozdal, jenže bez správných razítek stejně neplatí. Ale že jsme děti nebojácné a šikovné, tak získat razítka za plavbu mezi děsivými útesy, za ulovení ryb, za záchranu želvích vajec a za další úkoly, nebylo problémem. Námořník Jiří jen nevěřícně kroutil hlavou, že jsme získali všechna razítka dokonce nám zatleskal. Poté nám ještě rozdal důležité dopisy pro rodiče a mušličky pro štěstí. Rozloučil se a odplul do svého domovského přístavu v Jiřičné.

 Během plavby nám vyhládlo a rádi jsme zasedli k těstovinovému salátu, který nám připravila teta kuchařka. A pak přišlo to, na co jsme se od rána těšili. Ano, diskotéka a polštářová bitva musí být! A že nás bavila. A unavila. Takže: Pššš, právě usínáme u čtení pohádek.

 Všimli jste si, že nám školku stráží krásně barevná baletka? Ano, je to baletka! To jen pro některé jedince, kteří se ptali, cože je to venku za strašáka. A dnes si mohla hlavu ukroutit při pohledu na zástup princezen, spajdrmenů, betmenů a dalších menů, který se hrnul do školky. To tak bývá, když je ve vesele vyzdobené školce KARNEVAL.

 Dnes na třídách tančili, dováděli a soutěžili indiáni, vojáci, kovbojové, sem tam nějaká ta víla, námořník a dokonce i Bořek stavitel. Ovečka s Karkulkou se nemusely vlka báti, neb ten nedorazil. Ale raději se měly na pozoru před dvěma tygry. Vlastně tygříky, kteří se nechali rádi podrbat za uchem. Ani drak nevypadal, že by si slupl nějakou tu princeznu ke svačině. Možná měl pupek napraný dobrotami, které nám připravily tety kuchařky. To jsme tedy byli překvapeni, že to i v kuchyni hýří karnevalovými barvami. Barvy se dostaly dokonce i do výborné bábovky.

 Všechno jsme to zblajzli, zapili šampaňským, které k oslavám patří a po soutěžích a tanečním vydovádění jsme si mohli vydechnout na postýlkách. Dnešní odpočinek je opravdu zasloužený. A teď se nám zdá o vílách, princeznách, beruškách………….

 Máme za sebou dva náročné olympijské týdny. Naši stateční borci z řad Kočiček se utkali v zimních disciplínách a dali do soubojů nadšení a odhodlanost. Všichni naši sportovci zvládli náročné disciplíny bez zranění, i když to při krasobruslení i rychlobruslení občas vypadalo na pád. K tomu došlo v některých případech u bobů, ovšem naši zocelení reprezentanti se ničeho nezaleknou. Statečně se postavili i na prudký svah a sjezd na snowboardu nedělal nikomu nejmenší problém. V tomto místě je třeba poděkovat nejen sportovcům, ale i zapálenému fandícímu publiku a v neposlední řadě strejdovi Šortnerovi za kvalitní upravení svahu i za cenu vlastního nepohodlí a ztráty času. DĚKUJEME.

 Při slavnostním zakončení Zimních olympijských her v Lipí hrála samozřejmě česká hymna, a byly sportovcům předány zasloužené medaile. Těch si naši borci vybojovali rovnou dvacítku! A to je veliký úspěch našeho sportu. Všem GRATULUJEME.

 Dnes nás u Sluníček čekala trošku smutná chvilka. Nezbývá nám, než se rozloučit s naší paní učitelkou Aničkou. Naskytla se jí příležitost dělat paní učitelku ve školce, do které nebude muset jezdit tak daleko jako k nám. Pustit jí nechceme, ale víme, že je to pro ni lepší. A tak, jako správní kamarádi, paní učitelku tedy pustíme. Dnes jsme jí potřásli rukou, předali dárky a pěkně si popovídali o tom, jak se jí u nás líbilo. Prý se jí po nás bude stýskat. Nám po ní taky. Paní učitelka Anička se na nás ještě přijde podívat v pondělí odpoledne a v úterý se setkáme s paní učitelkou novou. PANÍ UČITELKO ANIČKO, ZA VŠE TI MOC DĚKUJEME A PŘEJEME V NOVÉ ŠKOLCE STEJNĚ HODNÉ DĚTI, JAKO JSME MY.

,,My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka...." ....až ze školky! A obešli jsme celé Lipí a dokonce se k nám přidalo i sluníčko. U některých domovů jsme zastavili, abychom zazpívali tetám, strejdům, babičkám i pár pejskům. Za náš krásný zpěv jsme dostali sladkou koledu a moc za ni děkujeme. A štěstí zdraví vinšujeme všem  :-).

Slyšeli jste taky ráno to krásné ticho? Takové to zvláštní, měkoučké, kdy zní všechny kroky z venku jako kočičí našlapování. To se nebe nad ránem otevřelo a na Lipí vysypalo spoustu nadýchaných lehoučkých bílých vloček. Sotva jsme to bílé nadělení uviděly za oknem, už nás v peřinách nic neudrželo a honem jsme chvátaly do školky. To jsme dobře udělaly, protože se sněhovými vločkami se na zem snesl i Ježíšek. Ano, trošičku si přivstal, ale asi ho přilákal sníh.

 Po svačince jsme si rychle vyrazily užít sníh a sotva jsme se trochu vydováděly, už na nás čekal ve třídě zázrak. Rozsvícený stromeček, pod ním dárečky, a ještě k tomu slavnostní tabule plná dobrot. Asi jsme byly celý rok hodné. Teď nastal čas udělat ve třídě ten správný vánoční binec, prozkoumat nové hračky, ochutnat ze všech dobrot…… no prostě si vánočně užívat. Užívání se nám móc povedlo. Děkujeme Ježíšku. ……………a maminkám děkujeme za zaplnění slavnostní tabule.

 Dnešní zasněžené ráno napovídalo, že nás čeká trochu zázračný den. Bylo tomu tak. Z nebe se snesl pan Mikuláš s andělem a z pekla se vynořil čert. My už je tak trochu známe, celý týden si o nich vyprávíme. A oni znají nás. Prý o nás všechno ví, asi ano, jinak by nás nemohl pan Mikuláš tak moc chválit. A čertovská metlička sama věděla, na kterou židličku varovně zaťukat. Někteří z nás ani nedutaly, ale slzička se nezaleskla ani u těch nejmenších dětí ze Sluníček. To i ony dobře vědí, že jsou hodné a nemusí se ani maličko bát. Po pár hezkých slovech pana Mikuláše a nějakém tom čertím zablekotání jsme zazpívaly písničku a pak už nám krásný anděl rozdal dárky. V žádném jsme nenašly brambory a uhlí. Tak jsme asi opravdu hodné. Přesto někteří z nás slíbily, že se přeci jen trochu polepší a pak už přišlo na drbání čerta za uchem a na zádech. Vrněl blahem. Prý si nás máte doma prohlédnout, zda nemáme blechy, povídala paní učitelka. Ale to jsou blechy čertí, ty na člověka nejdou. Skoro nás mrzelo, že se chlupáč a ostatní loučí a jdou na další štaci. Prý se s některými v neděli zase uvidí. Už se těšíme. Pan Mikuláš s doprovodem odešli, ani stopu ve sněhu nezanechali. To už tak nadpozemské bytosti dělají. Děkujeme do nebe a pekla.