Fotogalerie

,,My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka...." ....až ze školky! A obešli jsme celé Lipí a dokonce se k nám přidalo i sluníčko. U některých domovů jsme zastavili, abychom zazpívali tetám, strejdům, babičkám i pár pejskům. Za náš krásný zpěv jsme dostali sladkou koledu a moc za ni děkujeme. A štěstí zdraví vinšujeme všem  :-).

Slyšeli jste taky ráno to krásné ticho? Takové to zvláštní, měkoučké, kdy zní všechny kroky z venku jako kočičí našlapování. To se nebe nad ránem otevřelo a na Lipí vysypalo spoustu nadýchaných lehoučkých bílých vloček. Sotva jsme to bílé nadělení uviděly za oknem, už nás v peřinách nic neudrželo a honem jsme chvátaly do školky. To jsme dobře udělaly, protože se sněhovými vločkami se na zem snesl i Ježíšek. Ano, trošičku si přivstal, ale asi ho přilákal sníh.

 Po svačince jsme si rychle vyrazily užít sníh a sotva jsme se trochu vydováděly, už na nás čekal ve třídě zázrak. Rozsvícený stromeček, pod ním dárečky, a ještě k tomu slavnostní tabule plná dobrot. Asi jsme byly celý rok hodné. Teď nastal čas udělat ve třídě ten správný vánoční binec, prozkoumat nové hračky, ochutnat ze všech dobrot…… no prostě si vánočně užívat. Užívání se nám móc povedlo. Děkujeme Ježíšku. ……………a maminkám děkujeme za zaplnění slavnostní tabule.

 Dnešní zasněžené ráno napovídalo, že nás čeká trochu zázračný den. Bylo tomu tak. Z nebe se snesl pan Mikuláš s andělem a z pekla se vynořil čert. My už je tak trochu známe, celý týden si o nich vyprávíme. A oni znají nás. Prý o nás všechno ví, asi ano, jinak by nás nemohl pan Mikuláš tak moc chválit. A čertovská metlička sama věděla, na kterou židličku varovně zaťukat. Někteří z nás ani nedutaly, ale slzička se nezaleskla ani u těch nejmenších dětí ze Sluníček. To i ony dobře vědí, že jsou hodné a nemusí se ani maličko bát. Po pár hezkých slovech pana Mikuláše a nějakém tom čertím zablekotání jsme zazpívaly písničku a pak už nám krásný anděl rozdal dárky. V žádném jsme nenašly brambory a uhlí. Tak jsme asi opravdu hodné. Přesto někteří z nás slíbily, že se přeci jen trochu polepší a pak už přišlo na drbání čerta za uchem a na zádech. Vrněl blahem. Prý si nás máte doma prohlédnout, zda nemáme blechy, povídala paní učitelka. Ale to jsou blechy čertí, ty na člověka nejdou. Skoro nás mrzelo, že se chlupáč a ostatní loučí a jdou na další štaci. Prý se s některými v neděli zase uvidí. Už se těšíme. Pan Mikuláš s doprovodem odešli, ani stopu ve sněhu nezanechali. To už tak nadpozemské bytosti dělají. Děkujeme do nebe a pekla.  

Od začátku školního roku zněly ze tříd Kočiček tóny písní o maminkách. To proto, aby si naši předškoláci dobře nacvičili vystoupení pro malá miminka a jejich rodiče. Ten důležitý den nadešel v pátek. Před budovou obecního úřadu stály zaparkované řady kočárků. A malí noví občánci Lipí či Kališť se v náručí svých maminek usmívali na naše šikovné předškoláky. A co teprve maminky?! Myslím, že se dostavila i chvíle dojetí.

 Sluníčko nás včera od rána lákalo ven. Poslechli jsme ho ochotně, neboť jsme věděli, že se půjdeme podívat na koníky. Máme štěstí, že za koníky nemusíme nikam daleko, jen na kraj Lipí. Paní Katka nám nejprve ukázala králíčky a morčata, ale to už k nám přicházeli poníci Zlatuška se Síriem. Prý si je můžeme povodit, a dokonce se vyhoupnout na jejich hřbet. Ale zábava není jen tak zadarmo. O poníky se musí jejich paní Katka pořádně starat. Nejen je krmit, ale taky čistit a česat. Se vším jsme pomohli. Dokonce jsme jim vyčistili i kopyta.

 A pak nastal ten krásný okamžik, kdy jsme mohli na svět pohlédnout z koňského hřbetu. A někteří z nás si troufli i na výhled z větší výšky. To když jsme navštívili v ohradě velké koně – Maxe a Kariho.

 Nakonec jsme nakrmili ryby v rybníčku a už teď se těšíme, že paní Katku a její malou ZOO zase navštívíme. Za krásné dopoledne děkujeme.

Že jsou brambory jen k jídlu? Že se z nich dá udělat leda tak salát, kaše či knedlík? Ale kdepak! S bramborou se dá užít spoustu legrace. A to se nám včera, na našem Bramborohraní, povedlo. Musíme poděkovat dětem i rodičům, že se tak bravurně zhostili bramborových úkolů. Podzimu, který nám krásně vymaloval spoustu materiálu k nápaditému tvoření. Sluníčku, které se rozhodlo, že nám ukáže tu hřejivější tvář podzimu. Tatínkovi Vivien a Linh, díky němuž jsme si pochutnali na výborných buřtech na ohni. A vám všem, kteří si s námi užívali pohodovou atmosféru teplého podzimního odpoledne. Těšíme se na další společnou akci.

 ,,Víš, že tvoje první jídlo ve školce byly těstoviny se špenátem?“ ,,No a poslední je guláš.“ Dnešní guláš byl posledním jídlem hned pro pět dětí, které se na nás během prázdnin už nepřijdou podívat. A nejen ony se s námi loučily krásnými slovy.

  U Sluníček bylo nejtěžší loučení s dětmi, které povyrostly a půjdou od září do Kočiček. Děkujeme všem za hřejivá slova, za kytičky či dárečky. Ono rozloučit se s dětmi, které zaplňovaly školkové zdi veselým smíchem je někdy dost těžké.

Letošní rok byl rokem podivným a my vám, vašim dětem i nám přejeme, aby ten následující neprovázely žádné komplikace a abychom si mohly užívat akcí a pohody po celý rok. Všem přejeme krásné prázdniny, prožité s radostí z dětských úsměvů.  

A opět, jako každý červen, nastala doba, kdy je naše školka pro některé z dětí už malá. Snažily jsme se jim předat, co víme a umíme. Ale nyní je čas, aby se vydaly do většího světa, ve kterém je čekají další dobrodružství. Proto jsme se s nimi, ač nerady, dnes rozloučily. Po pár slovech na rozloučenou, šerpování a předání památečních knih přišly na řadu nanuky a přenesení tabla do místního obchodu, kde si ho můžete zblízka prohlédnout.

Přejeme školákům, aby se jim v jejich dalších krocích dařilo a aby se jejich život rozvíjel ve spokojenosti a pohodě.

Víte, že na okraji Lipí je oáza, v níž žijí tvorové jménem Sírius, Zlatuška, Jasněnka, Droběnka a další? My ano, my je známe a po dnešku můžeme říci, že se s nimi kamarádíme. A dokonce i s celým hejnem karásků a se zvědavými žábami pokukujícími po nás z listů leknínů. Obyvatele rybníčku nám hodná paní Kačka dovolila nakrmit a pak jsme se šly podívat do králíkárny na morčata a králíky. A poté přišlo to nejzajímavější. V ohradě plné šťavnaté trávy, se v klidu popásali poníci Zlatuška a Sírius. Paní Katka jim vysvětlila, že jsme sluníčkové děti ze školky, a že jsme se na ně moc těšily. Zlatuška jen tak pokývala hlavou, nechala se od nás drbat a Sírius se nám věnoval o fous víc. Paní Katka mu dala ohlávku, což je něco jako obojek u pejska, a postupně nás usadila na široký hřbet.  A z toho je tedy pohled na svět. Paráda. Když už jsme myslely, že nejlepší máme za sebou, tak k nám paní Katka přivedla velikého elegána. Hrdým krokem přišel hnědý Max s bujnou hřívou a jiskrnýma očima. I do té výšky si někteří z nás troufly a zjistily, že se na velikém koni sedí moc příjemně. Děkujeme paní Katce, že v Lipí vybudovala takovou oázu pro zvířátka a že nám vše ochotně ukázala.   

I my, děti ze Sluníček, jsme byly zvědavy, kterak si žijí maminky kravičky a jejich děťátka telátka v teletníku. Tak jsme se vypravily na kraj obce, kde na nás čekala hodná teta Zdenka a vše nám ukázala. Ukázala nám maminky, které mají telátka ještě v bříšku a pak telátka, která už stojí na svých vlastních nožičkách a zvědavě po nás pokukují. Zda jsme byly zvědavější my, či čupřinatá okatá stvoření, není jisté. Teta nám vysvětlila, proč mají telátka pořád u sebe dudlíky s vodou. Mají v ní glukózu (to je prý něco jako cukr) a potřebují-li, tak i léky.

 Pak jsme telátkům zamávaly a přešly k prostoru s traktory. Tak tady se kluci vydováděli. A Alex nám hlásil, jak se který stroj jmenuje. Například banžo, či kaťák a tak. Je to odborník. Moc jsme si den užily a tetě děkujeme, že nám dovolila podívat se do života v teletníku.