16. 3. 2023 Sluníčka- Výlet do Č.B.

 Při včerejší večerní chumelenici nás malinko přepadaly obavy, aby autobus, na který jsme se tak těšily, někde neuvízl. Ale ne, ráno už z nebe místo sněhu padaly sluneční paprsky a my, děti ze Sluníček, jsme mohly vyrazit na výlet. Po cestě v autobuse jsme se předháněly s vědomostmi o místech, kterými jsme projížděly.

 Projely jsme velký kruháč, to je prý kolotoč pro auta, říkal kdosi, a už bylo načase autobus opustit. A teď se ukázalo, jak hodná my Sluníčka jsme. Ve velkém městě, jako jsou České Budějovice, nemůžeme jen tak hejdum pejdum poletovat. To musíme jít pěkně ve dvojicích, za sebou, do nikoho nevrážet a už vůbec né někam odbíhat. Musíme dávat veliký pozor. To máte chodce, auta, kolaře, koloběžkáře, autobusy……….. A my to skvěle zvládly! Však jsme se taky chtěly vytáhnout před naší novou paní učitelkou Denisou. Ta koukala, jak hodné děti získala.

 Nejprve nám paní učitelka Lucka ukázala budovu soudu a vězení. Nám se na ní nejvíce líbil drak, který chrlí vodu. Pak jsme došly na modrý most. Paní učitelka to popletla a říkala, že je zlatý. Tak to jsme jí pěkně vysvětlily, že ne, že modrou barvu od zlaté rozeznáme. Aha, on to byl chyták, prý neříkala zlatý, ale Zlatý. On se totiž modrý most jmenuje Zlatý. To jsou věci. Po Zlatém mostě jsme přešly řeku Malši a okolo divadla se vnořily do starého centra města.

 Náměstí je krásné a velikánské. Ale ani tenhle velký prostor není určený ke běhání. Pěkně v kroužku jsme si vyslechly, že stojíme vedle kašny se Samsonem- ,,To je ten, co včera vyhrál hokej“ , že támhle v rohu stojí Černá věž (o barvách už se raději nedohadujeme) a ta krásná barevná budova s věžičkami, že je radnice. A ten kámen s křížem, okolo kterého stojíme, že se nazývá kamenem bludným. Tak si dáme pozor, abychom na něj při odchodu nešláply.

 Po chvíli už zas překonáváme most, tentokrát dřevěný a malý. A za ním se konečně můžeme rozběhnout. Ještě počkáme, až nám to paní učitelka odstartuje a uháníme k lavičkám u velkého hřiště. Hlad! Všichni máme ukrutný hlad. To nevadí, že jsme před chviličkou svačily, teď máme hlad na dobroty z batůžků. Když jsme ho zahnaly, tak nás vcuclo hřiště. Bylo trochu jiné, než známe, a bylo moc zajímavé.

 Po pořádném vyblbnutí jsme opět musely překonat řeku. Tentokrát Vltavu a ten most se houpal. Opravdu! Jestli nevěříte, tak se běžte na Dlouhou lávku podívat a pohoupat. Pak nás ještě zastavily sochy ležících barevných fotbalistů. Trochu jsme si na nich zadováděly a už nastal čas, vracet se na zastávku. A, světe div se, zase po mostě. Máme dojem, že Budějice jsou složeny ze samých mostů. Po tomhle, zase přes Vltavu, přicházíme k budově, kterou nám paní učitelka představovat nemusí. Spousta Sluníček ví, že se tady bruslí, a že: ,,tady ten Samson vyhrál hokej!“  

 Únava nás ukolébává, ale cestu autobusem ještě zvládneme. A jestli někdo usínal, tak ho Honzovo buchty, které nám zatím teta Zuzka upekla, pěkně probraly.

Prožily jsme krásný den a moc děkujeme větru, dešti a sněhu, že někam zalezly a dopřály nám výletovou pohodičku.