22. 2. 2024 Jak nás navštívila Bára. Canisterapie.

 Dneska se nám najednou roztáhly pusinky samy od sebe do úsměvu. To se pusinkám stává, když vidíme něco milého, co nás potěší. Bylo to tím, že mezi nás přišla tříletá Bára. Taky se na nás usmívala a její panička nám řekla, že je Bára bretaňský ohař, že je ve všem velmi šikovná a nejšikovnější je v disciplíně, která se nazývá canisterapie. To je těžké slovo, ale my už víme, že CANIS znamená pes a TERAPIE léčba. Bára je tedy léčící pes. ,,A jak to dítě uklidní?“ položil Jirka skvělou otázku. Báry panička mu odpověděla, že léčící pejskové jsou naprosto klidní a pohodoví. Svým klidem a dobrou náladou naladí do dobré nálady kdejakého mrzouta. Dokonce dokážou v klidu ležet vedle nemocného člověka a ten čerpá z jejich teplých tělíček sílu a klid. A probíráním jemné srsti si staří lidé trénují pochroumané prstíky.

 Chvíli jsme si povídaly o tom, které disciplíny nebo povolání mohou pejsci dělat. A že jich je. Pejsci mohou být třeba záchranáři. Dokáží pomoci lidem, kteří nevidí. Dokonce prý dokáží lidem pomoci v navlékání ponožek. Dalším psím povoláním je myslivost. V té je Bára taky skvělá, protože je pes lovecký. Prý výborně vystavuje. Cože? Vystavuje obrazy? Ne né. Když lovecký pes vystavuje, tak ztuhne nad nalezeným úlovkem. Strnule stojí a nesmí se ani hnout.

Psi jsou velcí sportovci, cvičení je baví. Třeba agility – to skáčou přes překážky skoro jako dostihoví koně. A my víme, že má paní učitelka Lucka na koloběžce tykadlo. Jak to souvisí s pejsky? Do koloběžky se dá totiž zapřáhnout tažný pes. A psa paní učitelky tahání baví. Psi jsou dobří hledači, je to tím, že mají citlivý čich. Nevyhrabávají jenom kosti, ale dokážou pod zemí nalézt lanýže, což jsou houby.

 Při tom všem povídání jsme si Báru hladily a vyzkoušely, jak jí baví česání.

 ,,Můj pejsek umí skákat na gauč“ odpověděl Šíma na otázku, jak máme naše domácí pejsky vycvičené. Prý k tomu ani žádný povel nepotřebuje. Bára nám předvedla jak ovládá povely SEDNI, LEHNI, ZŮSTAŇ….a povel na gauč prý také umí a má ho nejraději.

 Poté nás čekala zkouška, zda se dokážeme přivítat s úplně cizím pejskem třeba někde v parku. Nikdo, vůbec nikdo z nás tuto zkoušku nesložil! Všichni jsme se k pejskovi vrhly a začaly ho hladit. Až paní učitelka zkouškou prošla. Nejprve pozdravila paničku, zeptala se jí, zda by si mohla jejího krásného pejska pohladit, poté nabídla pejskovi ruku k očuchání a až po tom všem pejska pohladila. Tak takhle se to má dělat. Teď už to víme. A také, že si k pejskům nemáme sedat na bobek, nesahat na něj zezadu a už vůbec mu neukazovat zuby, aby nám nechtěl on ukázat svoje. A když už by se tak stalo a šel na nás pejsek s vyceněnými zuby, je nejlepší zaujmout pozici želvy. Pěkně se zabalit na zem do klubíčka a rukama si chránit vzadu krk. Věříme, že na svých toulkách potkáme jen dobře naložené pejsky a tuhle radu nebudeme nikdy potřebovat.

 Velikou legrací pro nás bylo, když jsme si lehly na zem a Bára na našich zadečkách a zádíčkách hledala dobrůtky. Nejvíc se jí líbila Tamarky načechraná sukýnka.

 Paní Drmotová, moc hodná Bářina panička nám poděkovala, že jsme Báru nakrmily, učesaly a pomazlily a my děkujeme jí, že tak krásně o pejscích vyprávěla a Báru nám půjčila. Už věříme, že má Bára schopnost léčit lidi.

 A né, psi se nevyvinuli ze slona, jak říkal Mireček, ale z vlka, což správně opravil Matyáš.