22. 5. 2023 Jak jsme navštívili planetárium v Budějovicích

 ,,Dobrý den, já mám kraťasy, už je totiž počasí na kraťasy, víte?“ otázal se Kubík dvojice mladých lidí sedících na nábřeží v Budějovicích. Asi nevěděli, neodpověděli. Kubík měl pravdu. Na náš dnešní výlet do planetária se opravdu udělalo kraťasové  počasí.                                                                                                               V planetáriu se Sluníčka usadila v sále na oranžových pohodlných sedačkách a přivítala je příjemná paní, která se hned zkraje zeptala, zda někdo ví, kde se nacházíme. ,,V planáriu, v planaru, v…….. “.                                             Paní nás opravila, že v planetáriu, a mohl začít program.  Sledovaly jsme pohádky s Křemílkem a Vochomůrkou, s Bobem a Bobkem, s Makovou panenkou a s krtečkem. Mezi pohádkami, ve kterých mluvilo Sluníčko i Měsíc, kde se podařilo krtečkovi pověsit hvězdu na oblohu, a kde se Bob s Bobkem proháněli jen tak po Měsíci se nás paní ptala, jestli to vše je vůbec možné. Ne ne, my už víme, že není. Že sice na obrázkách malujeme Sluníčku pusu a oči, ale že je to vlastně hrózně horká hvězda, která naší Zemi dává teplo a světlo. ,,A elektřinu“ doplnil Jiřík.

 ,,Byl už někdo na Měsíci?“ na tento dotaz se pár rukou zvedlo a paní učitelky přemýšlí, jestli pro tak velké cestovatele nejsou naše výlety trošku nudné. Paní vyprávěčka vysvětlila, jak to s návštěvou Měsíce vlastně je. Tady zazářil Beník, protože zná slova jako ,,kosmonaut“ a „skafandr“, a dokonce ví, proč má kosmonaut skafandr na sobě. Navíc jsme se dozvěděly, že je na Měsíci horko jako v troubě při pečení bábovky, ale i ukrutná zima, jakou nedokáže vyrobit žádný mrazák. A mají tam černé nebe. Tak to naše modré se nám líbí víc.

 Také víme, že hvězdy nejsou žádné malé tečky, ale naopak velikánské, jen jsou tak moc daleko, že jako tečky vypadají.

 Během vyprávění se nás občas pokusila některá ze sedaček pokousat a shodit na zem, ale žádné se to nepovedlo, tak jsme mohly vyrazit ven na to teploučké sluníčko.

 Kočičky se nedívaly na pohádky, ale do opravdického vesmíru, o kterém se dozvěděly spoustu novinek.

 Všichni jsme se sešli venku, abychom provětrali batůžky s dobrotami a Kočičky si ještě stihly rychle doběhnout na zmrzlinu. Sluníčka o zmrzku nepřijdou, ale teď už by jí nestihla. Protože nám jede autobus, a ten, jak víme, nečeká. Zato nás ve školce čeká oběd a postýlky. A do těch už se všichni těšíme.