27. 3. 2024 Jak k nám přiletěli opeření kamarádi

Vycvičit sovu, to vám je ale dřina. To není jako naučit našeho psíka Alíka dávat pac. Ten se to naučí třeba za den, ale aby se sova naučila létat tam, kam pan sokolník chce, trvá celý rok. Sova totiž vůbec není moudrá a chytrá, jak nám tvrdí pohádky. Ona je naopak úplně ….. nechytrá. Ale je ták krásná. A sova pálená, která se jmenuje Denýsek, byla úplně nejkrásnější. Když nám pan sokolník o sovách vše vypovídal, tak jsme si mohly heboučkého Denýska pohladit. Takhle jemňounká peříčka má proto, aby nebyl při letu slyšet. Poté se nám představila Terezka, což je výr africký a na rozdíl od sovy pálené vidí moc dobře. Prý ráda pozoruje letadla.

 A pak se na naši zahradu dostavil majestátní velký výr velký. Ten je ale velký. Jmenuje se Kuba, je mu 22 let a pan sokolník ho má od štěněte. Vlastně od vajíčka. Pan sokolník s Kubou nám předvedli velkou dávku přátelství. Kuba spolupracuje se svým páníčkem bez odměny. Tu samozřejmě taky dostává, ale není pro něj podmínkou, aby svého dvounohého kamaráda poslouchal a neuletěl mu do přírody. Kuba je vůbec přátelský a přítulný. To si vyzkoušely i paní učitelky a prý je sokolnictví moc bavilo.

 Také orel skalní Bohoušek si ochotně sedl na nastavené ruce paní učitelek. Kdosi z nás by si to rád vyzkoušel, ale to by musel pan sokolník přivézt malé mláďátko. Čtyřkilového Bohouška, kterému je už 23 let by nikdo z nás neunesl.  

 Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí z výcviku a ze soužití člověka a dravce. Že v tom musí být pořádná dávka lásky, bylo na první pohled vidět. Pan sokolník si se svým opeřeným kamarádem naprosto důvěřují. Kdyby tomu tak nebylo, mohly by být pro pana sokolníka ostré drápy a zobák hódně nebezpečné. Toho se ale náš pan sokolník bát nemusí. Se svými kámoši se mazlí a říká jim laskavě: ,,ty jsi ale moje jelítko“.