28. 3. 2025 Noc s Andersenem

DEN

 Noc s Andersenem, která nás dnes čeká, je hlavně o knížkách. Knížky jsou moc důležitou součástí života. To ví každý. Tak jsme se zrovna dneska šly podívat, do místnosti, ve které jsou vysoké regály plné knih. Jmenuje se knihovna a naše Anetka ji důvěrně zná, neboť sem často s maminkou chodí. Co tu dělá? Paní knihovnice (slyší i na oslovení: ,,paní čtenářko“, jsme zjistily) nám předvedla, jak si u ní vypůjčuje knihu. Zapíše do počítače, kterou knihu si odnáší domů, a až si ji Anetka pročte, tak ji zase do knihovny vrátí, aby si ji mohl půjčit další návštěvník lipské knihovny. Samy jsme si zkusily, jak snadno knížku v regálu najdeme. Potřebujeme jen vědět, jak se jmenuje autor, který knížku napsal. Například my už dobře víme, že naše oblíbené Lichožrouty napsal pan Pavel Šrut (o němž dnešní noc s Andersenem je) a proto jsme je šly hledat pod písmenko Š. A víte co? Našly jsme je! Paní učitelka nám z nich přečetla další kapitolu a už jsme mohly poděkovat a domluvit další spolupráci, na kterou se těšíme, neb z ní kouká možnost, půjčovat si pěknou řádku zajímavých knížek.

 Ještě nám byl svěřen důležitý úkol. Založily jsme dnes novou knihobudku pro děti v novém altánku za kapličkou. Tak až půjdeme na procházku, milí rodičové, můžeme si k ní zajít půjčit knížku.

 Byl to prostě den o knížkách. A to mu ještě není konec…   čtěte dál ????

VEČER  

Rozhovor dvou holčiček vyslechnutý před čtrnácti dny: ,,Budeš spát ve školce?“ ,,Jasně, budu, až usnou učitelky, uděláme mejdan“. Nebojte, ony holčičky, i ostatní děti už mírně pochrupují, z mejdanu nebude nic.

 Ale nepředbíhejme. Zvečera k nám zavítala očekávaná návštěva. Prof. Ing. René Kadeřábek. Nevíte, kdo to je? To je moc důležitý pan profesor, který zkoumá život lichožroutů. Mapuje jejich výskyt v Čechách a nás poprosil o pomoc. Potřebuje doplnit bílá místa na mapě a vše sám nestíhá. Zeptal se, zda máme o životě lichožroutů nějaké vědomosti a moc ho potěšily naše správné odpovědi. Víme, že se živí ponožkami, a to hlavně jen jednou z páru. Z toho vyplývá plán, jak zjistit jejich přítomnost. Narafičíme návnadu. Návnadou budou páry ponožek pověšených na prádelní šnůře.

 Proměnily jsme se ve výzkumné pracovníky a na výzkumných pracovištích jsme návnadu získávaly všemožnými způsoby. Třeba přechodem stezky po stopách lichožroutů, psaním jejich ponožkových podpisů…

 Získané ponožky právě teď visí na šnůře a čekají na lichožrouty. A my, po večeři a přeci jen nějakém tom malém mejdanu, a hlavně přečtení spousty dalších lichožroutích stránek, usínáme a těšíme se na ráno. To teprve zjistíme, jak to u nás s lichožrouty vlastně je. Teď pššš… usínáme. … A to není vše, čtěte dál ????

RÁNO

Noc pod ponožkovými lustry je u konce. ,,Já jsem vůbec nespal, čekal jsem na lichožrouty.“ ,,A já nespal, abych nevyplašil návnadu.“ ,,Budou tam ponožky?“ ,,Budou tam lichožrouti?“…. tak nějak se mezi výzkumnými pracovníky v oboru lichožroutů špitalo od půl šesté. Zjistit jsme vše mohly až po sedmé hodině, neb někteří z nás vyspávali včerejší diskotéku. Ovšem zjištění stálo za to! Byli tu! Z každého narafičeného páru zmizela jedna ponožka a místo ní, a to tedy bylo překvapení, visel úplně nový pár ponožek, a považte, opatřený jménem každého z nás. Opravdu! To znamená, že tu s námi žijí ti hodní lichožrouti! Pomohly jsme prof. Ing. Renému Kadeřábkovi doplnit bílé místo na mapě. Náš výzkum se vydařil. Následovala zasloužená snídaně a na otázku: ,,a co budeme dělat teď? Půjdeme ven?“ odpověděla paní učitelka překvapivě, že ne, že půjdeme domů.

 Teď už jsou naši malí vědci doma, a kromě nových ponožek je hřeje i vědomí, že byli nápomocni důležitému vědeckému výzkumu věhlasného profesora. Však od něj taky dostali poděkování.

A poděkování pro zúčastněné dospělačky? Tím byly hlasité výkřiky z šatny: ,,Mamííí, oni fakt existujou!!! Oni tu byli!!!“ ????

A teď je to vše ????