30. 5. 2023 V Těšově- pomáháme Sněhurce a Karkulce

,,Sluníčko se probudilo, na oblohu vyskočilo, umylo se v ranní rose….“ My si v ranní rose umyly nohy. No, vlastně jen paní učitelka, my ostatní jen gumovky. Po rozcvičce na zdravém vzduchu, za zpěvu ptáčků, nastal kolotoč příprav na den. To máte – vyčistit zuby, umýt se, učesat se, namazat se, obléknout se, připravit si batůžek s pitím….  a šup na snídani. Každý si nabral co chtěl a každý si pochutnal.

 Jakmile nás dospělačky nastříkaly ,,lerepentem“, tak dorazila Červená Karkulka a mohly jsme vyrazit na lov dalších rekvizit do pohádek. Karkulka nás vedla krásnou cestou přes malebný Hořejší Těšov a na místě s úchvatným výhledem do dálky jsme opět plnily úkoly. Nejprve úkoly, které nám přikázaly rybičky. Nejzajímavější úkolovou rybičku si vytáhl Matýsek, který si jediný nesundal ze zad batůžek. ,,Prolez celé skupině pod nohama“- docela legranda. Taky nás trochu rozesmála odpověď na otázku, jakouže známe jedovatou rostlinu na „P“ : ,,Péťa“. Kromě úkolů jsme si vychytaly i rekvizity do pohádek a mohly jsme si dát pauzu na svačinku, kterou nám skvěle připravil pan domácí.

 V dalších úkolech jsme týmově přenášely pavouka a prolézaly pavučinou. Už máme rekvizit do pohádek dost a vůbec nevadí, že někdo říká Popelčiným oříškům ,,tři papriky pro Popelku“. 

 Do oběda ještě trochu času zbývá a ten využijeme k montování skřítků a výrobě triček. I tak si stihneme pohrát na hřišti.

 A pak to přišlo, oběd. Oběd s velkým ,,O“. Lahodné lívance sypané šumavskými borůvkami a přelité smetanou. Většina z nás tu chce bydlet. Teď si na chviličku zalezeme do měkoučkých postýlek a můžeme se pomalu těšit na odpoledne.

 A odpoledne se zase vydařilo. Tentokrát jsme pomohly Sněhurce, kterou nechali její trpaslíci na holičkách a týmovou prací jsme vybojovaly zbývající rekvizity. Teď je třeba nacvičit pohádky, ale dnes už jsme přepohádkovaní a jdeme raději hrát fotbal. Občas je oslabeno některé z družstev, neboť se někteří fotbalisti musí změnit v montéry a domontovat skřítky.

 Z kuchyně se celé odpoledne line vůně pečeného masa a teď jsme zjistily, že se pro nás vařila svíčková s knedlíkem. No nemáme my se tu skvěle?

 Slíbené pokračování fotbalu odkládáme a jdeme vychodit knedlíky na procházku. Opět se opakují fantastické výhledy do krajiny. ( Tady si dovoluji vstoupit s dospěláckým postřehem- I nás, dospělačky, připravené hry baví, ale až budu na tuhle akci vzpomínat, asi se mi vybaví právě tenhle okamžik bez připravené zábavy. Děti byly neuvěřitelně pohodové, veselé a upovídané. Výbuchy smíchu se ozývaly v podstatě nepřetržitě. Padala hláška za hláškou a atmosféra byla úžasná. Jen tak mimochodem: až odtud budeme odjíždět, nebude tu žádná Šumava- děti celou Šumavu otrhají. A víte, že se připravují na založení rockové kapely? Už mají název. Rozhodují se mezi ,,Tornádo v bouři“ a ,,Stromobití“. Obsazení už mají rozhodnuté a hlasy vypracované. To můžeme dosvědčit.)

 Teď ještě trocha slíbeného fotbalu a sluníčko zachází za kopec. Tak i my se jdeme uklidit………

 Když už jsme byly téměř v postýlkách, tak přišla paní učitelka s informací, že venku je něco nějak jinak a divně, a že bychom to měly propátrat. Budeme k tomu potřebovat baterky, které jsme měly na seznamu a pořád jsme se dotazovaly proč (Tu samou otázku často pokládáme i co se týká plavek. Ještě jsme na ní nedostaly odpověď.). Na chodbě už je tma. V některých z nás se trošičku tetelila dušička, ale nabídku, zůstat raději v postelích, nepřijal nikdo. Na chodbě jsme se nepřerazily, ač baterky osvětlovaly hlavně zdi a strop, jen sem tam olízly schodiště pod nohama.

 Před vchodem byly na schodech rozsvíceny svíčky a další světýlka svítila po zahradě. Opatrně jsme se po nich vydaly. Ještěže jsme šly potichu, protože na samém konci světélkové cesty byl v pelíšku uveleben skřítek Těšík a spokojeně pochrupoval. Po špičkách jsme se na něj podívaly a pomaloučku, aby ani klacík nepraskl a Těšíka nevzbudil, jsme odešly do penzionu a na kutě. Tak dneska asi usneme dřív, než se na kutě svalíme.