9. 4. 2024 Jak jsme uklízely okolo Lipí

,,Jaké odpadky dáváme do žlutých pytlů a popelnic?“ ptá se paní učitelka. ,,Přece žluté“ odpoví jedno ze Sluníček vcelku logicky. Před dnešní dlouhou procházkou jsme si vysvětlily, že tomu tak není, že do žlutých popelnic patří plastové odpadky, do zelených skleněné, do modrých papírové….. a že je potřeba toto třídění dodržovat, protože tím pomůžeme přírodě. Ještě víc přírodě pomůžeme tak, že budeme vytvářet odpadků co nejmíň. Což je těžké a složité, ale když pomůžeme přírodě, tak vlastně pomůžeme sami sobě. Teorii máme za sebou a teď do terénu. První odpadky byly nalezeny ještě, než jsme došly ke krámu. A na kraji lesa vypuklo přímo odpadkové nadělení. Pod stromy, v zeleném borůvčí odpočívaly kusy skel, plastů, kovových věcí, a dokonce záchodové prkénko. Tak si tak přemýšlíme, kdo si do lesa vezme záchodové prkénko a k čemu ho tam potřebuje? Všechno to putovalo do pytlů a my putovaly dál. Po cestě si ukazujeme kytičky, které se derou na svět mezi plastovými lahvemi. ,,Hele, tady roste ta tulovice“ říká Eliška a ukazuje na svízel přítulu, neboli přítuláka, jak kdosi povídá. Tudy, k ,,sově“, chodíme docela často. A protože sbírání odpadků považujeme za vcelku normální činnost, kterou provádíme i na běžných procházkách, tak dnes podél cesty nenalézáme téměř nic. Za což se pochválíme a zajdeme si pro odpadky hlouběji do lesa. Na konci procházky nás čeká veliká odměna. A tou je pohled do nádherně rozkvetlého a jarně zeleného údolí. Příroda nám, Sluníčkům, moc děkuje za pomoc.

 Pro nás Kočičky by byla sluníčková trasa krátká. Pojaly jsme akci ve velkém a našlapaly celých pět kilometrů. Potěšilo nás, že jsme místy nenacházely odpadky vůbec žádné. Ale přeci jen se i v lesích na druhé straně Lipí něco odpadků urodilo. Všudypřítomné láhve, plechovky, kus koberce, a dokonce školní aktovka. Tomu trochu nerozumíme. Že by žádnému školáčkovi nechyběla? Také my jsme naplnily spoustu pytlů a nic nevadí fakt, že oficiální akce ,,Ukliďme Česko“ proběhne až zítra. Ono je třeba té naší přírodě pomáhat pořád a nečekat na nějaký ten pokyn. Akci bychom mohly zakončit výstižným vyjádřením Petra: ,,Jak můžou bejt lidi takový prasata?!“