První divadlo, které nás v tomto školním roce navštívilo, se jmenuje DIVOLOĎ. Tentokrát připlulo bez lodi, s pohádkou O Červené Karkulce.
To byl jednou jeden domeček a v něm se narodila holčička. Maminka s tatínkem vymýšleli holčičce jméno, a to jsme je musely trochu zarazit, protože nápady jako Plachťanda, Rypanda, či dokonce Kvadranda považujeme za nesmysl. Ještěže přiletěla víla a pojmenovala holčičku po babičce: Karkulka. Karkulka rostla, až přerostla rodiče a mohla dostat svůj první velký úkol. Samou radostí výská a bere od tatínka dárek a radu, aby ještě po cestě natrhala kytičku a nezapomněla dát babičce pusu na pupík? Prosím?!? To se zase řehtáme. Prý je tu u nich v rodině běžné. Tak dobře.
Na louce s kytičkami si Karkulka užívá krásného dne a ani jí nepřekvapí, když se mezi poletujícími motýlky objeví chlupatý vlk. ,,Kampak jdeš, Ňaminko?“ ptá se. ,,Jdu za babičkou s dobrotami k narozeninám. A proč mi říkáš Ňaminko, pejsku?“ Vlkovi se začínají zbíhat sliny na babičku, Karkulku i s dezertem a dál to pokračuje, jak už jistě znáte. Posílá Karkulku dlouhou oklikou, aby se k domečku babičky dostal dřív a mohl babičku slupnout. To se mu povedlo, ač mu babička utíkala. Do domečku se dostavila Karkulka a padaly známé, až profláklé otázky o velikosti uší, očí a zubů. A nakonec i Karkulka skončila ve vlkově břiše.
Aúúú, aúúú, aúúúú se nese lesem a přivádí pana myslivce do domečku. Tam vlk naříká: ,,Aúúú, to mě bolí břicho, to mě v něm asi šťouchá ta bába hůlkou, aúúúú“. Dobrák myslivec vydobude z vlka slib, že už nikdy nikoho nesežere a dobře mířenými skoky na vlčí břicho osvobozuje veškeré osazenstvo břicha. A tak se v domečku sejde babička, Karkulka, čaroděj a dokonce i Kašpárek.
Vlk se všem omluví za svoji nenažranost. Je mu odpuštěno a co víc, myslivec si ho vezme jako mysliveckého psa. Z celé radosti a vděku se vlk nechá námi všemi podrbat na chlupaté hlavě.
,,A ještě mám jedno upozornění pro paní učitelky“ povídá příjemný pan herec svým hlubokým hlasem. ,,Jestli se děti budou drbat, pak vězte, že jsme přivezli vše, co jsme mohli.“
Proč se tomu paní učitelky smály, moc nevíme, ale proč jsme se smály celou dobu my, to víme dobře. Takhle je to pokaždé, když k nám připluje DIVOLOĎ. Děkujeme.
Lipí 103
373 84 Dubné
Telefon: 702 075 679
Telefon na odhlašení
stravy: 776 382 435