Jak si Kočičky vybíraly povolání

Tento týden byl ve třídě Kočiček zaměřen na různá povolání. A byl to týden opravdu akční. Ve středu nás do vodnického řemesla přijeli zasvětit Rybníkáři, to snad kdyby se někdo z nás chtěl v budoucnu vydat touto cestou (o zaučování do vodnického řemesla je samostatný příspěvek). Shodly jsme se, že vodníkem nechce být nikdo z nás. Tak musíme vyzkoušet i další řemesla. Ve čtvrtek nás navštívil Majdin dědeček, pan myslivec. Na tohle povolání už by se mezi námi nějací adepti našli. Pan myslivec nám přivezl ukázat spoustu věcí. Víte třeba, jak hebký kožíšek má liška? My už jo. Taky jsme zjistily, čím rozpáral Míšovu pejskovi kožíšek divoký čuník. Přece páráky, které si brousí o klektáky. To jsou teda zubiska. Paní učitelka říkala, že je ráda, že když se chlubíme vypadnutými zoubky, jsou to jen malinkaté perličky. Jelení parohy jsou tak těžké, že bychom je na hlavě nosit nechtěly. Ty srnečkovy už by byly snesitelnější. Zjistily jsme, že daněk vůbec nemá zelené zuby, i když baští trávu a nahlédly jsme i pod pokličku lékařského a veterinárního povolání. Přesně víme, kde je v lebce schovaný mozek a kudy z něj vede mícha. O tom jsme si povídaly na začátku týdne, ale vidět to na opravdové lebce, ne jenom na obrázku, to je jiná. Dalekohledem jsme viděly všechno blíž. Někdo dokonce „mnohem blíž“. Vyzkoušely jsme i dalekohled na pušce, ale nestřílely jsme. Ono totiž není jen tak tu pušku unést. A už vůbec nemá nikdo z nás za sebou povinné zkoušky, že střílet může. Pan myslivec nám všechno krásně vysvětlil a na naše všetečné dotazy moc rád odpovídal. Ukázal nám auto, kterým jezdí do lesa, ukázal nám fotky svého pejska, a nejkrásnější bylo video, jak se vyvádějí koloušci z vysoké trávy, aby jim velké stroje neublížily. Ale protože pořád někteří z nás nejsou rozhodnuti, co že je v dospělosti bude živit, pátraly jsme ještě v pátek. To jsme navštívily truhlárnu Páťova dědečka. Celým procesem nás provedl Páťův tatínek. Ukázal nám les v dálce, odtud pochází materiál, se kterým truhláři pracují. Je krásně voňavý a houby to nejsou. Bylo nám hned jasné, že jde o dřevo, protože tady je dřevo všude, kam se podíváte. Venku i vevnitř. Stromy se řežou na pásové pile. Ta se nám líbila moc a prosily jsme i o spuštění. To sice neklaplo, ale možná je to dobře. Protože stačila vrtačka, která umí vyvrtat hned několik děr v řadě, abychom si kvůli rámusu zacpávaly uši. To by asi pila dělala rachot daleko větší. Viděly jsme spoustu strojů a přístrojů, hromady dřeva v různých stádiích zpracování, i nějaké finální výrobky. A protože jsme děti zdatné a šikovné, pár finálních výrobků jsme si samy vyrobily. A věděli jste, že se dá zpracovávat ze dřeva opravdu všechno? My ne, tak jsme hodně překvapeně koukaly, jak se z lisu každou chvilku vykutálí takový prapodivný puk. Odpadky ze dřeva, kterým se říká piliny, se tady slisují právě do tvaru puku, a těmito puky se pak topí. Byl to krásný týden. Ale poznaly jsme tolik druhů zaměstnání, že je teď snad ještě těžší si vybrat, čím jednou budeme.