Sluníčková výzva

Březnové nedělní odpoledne by mělo lákat k procházkám probouzející se přírodou, pozorováním prvních květů a prohříváním se v nesmělých slunečních paprscích. Mělo by, neláká. Přírodě se moc probouzet nechce, květy se zimomřivě krčí pod krustou sněhu a o sluníčku si můžeme tak akorát nechat zdát. I ba ne! Sluneční paprsky září alespoň na oknech. To bude tím, že jsme vyhlásili sluníčkovou výzvu, v níž jsme poprosili děti, aby vyrobily sluníčka, nalepily na okna a poté pátraly po sluníčkách v oknech sousedů. A jestli dobře počítám, tak se nám snaží pomoci přivolat jaro dokonce 55 sluníček. Možná víc, možná naši sluníčkoví detektivové nějaké přehlídli. To ale vůbec nevadí. Hlavní je, že kdosi prožil radost při tvorbě sluníček. Pár fotek výtvarníků k nám taky dorazilo. Pak byla jistě radost sluníčka v oknech nacházet a těšit se ze společné zábavy. Sluníčka se na nás z oken smějí krásná, veselá a hned z několika obcí. 24 z Lipí, 21 z Habří, 3 z Kvítkovic, 4 z Kališť, 1 z Šindlových Dvorů a z Holubovské Bašty taky jedno, které není kupodivu nejvzdálenější. Sluníčko, které září v největší dálce od naší školky je až ve Frymburku. Přejeme mu, aby ve volání jara nezůstalo samo, aby mu, v onom studeném kraji, brzy pomohlo sluníčko velké, zářící přímo z nebe. To přejeme všem našim sluníčkům a dětem. A že se nám naše volání nepovedlo? Že jsme jaro nepřivolali? Ale kdepak, přivolali! Jen se nesmíte dívat z okna, ale do kalendářů. Všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do naší výzvy, moc děkujeme.