Za pirátským pokladem do Jiřičné. Den první 1. 6. 2022

Dnes ráno jsme do školky nešly jen tak. Táhly jsme s sebou kufříky, na zádech batůžky a trochu teskna i těšení na našich malých dušičkách. Maminky a tatínkové nás přišli před cestou ještě povzbudit, dát nám poslední pusu, zamávat… A už frčíme. Náš cíl: Jiřičná. „Já chci taky bydlet v tom luxusním domečku,“ napadalo některé z nás, když jsme viděly, že se jde ubytovat první pokoj. Máme to tu nádherné, ale na horní palandu se všichni nevejdeme. I přesto jsme téměř všichni odpolední odpočinek prospaly. A pak? Pak už to jelo pěkně fofrem až do večera. Nejdřív přišel námořník Jiří s pěkně drzým, ukecaným a značně sešlým papouškem. Nejdřív jsme byly dokonce přesvědčené, že to vlastně žádný papoušek není. Ale byl, protože poté, co jsme na loď sehnaly zásoby a mohly vyplout, šly jsme podle barevných per. Ta nám papoušek cestou nechával, abychom našly Mravenčí ostrov s ležením pirátů. A protože jsme velmi šikovné děti, k ležení jsme dorazily naprosto bez problémů. Jenže co teď? No řekněte, vy byste se ani trochu nebáli? My jsme se vůbec nebály náš strach přiznat, a už vůbec jsme se nebály ten náš strach překonat a do pirátského doupěte se vypravit. A stálo to za to! Našly jsme kusy nějakých map, prapodivné klíče (někteří z nás je mají doma na záchodě) a taky lodní deníky. Je teda fakt divné, že jsme nenašly žádný poklad. Ale co se dá dělat, paní učitelky nám vysvětlily, že to zítra zkusíme znova. Tak snad už to klapne a ten poklad objevíme. Večer už jen fotbalový zápas Česka proti Česku přímo pod majákem, sprcha, zuby, pohádka, pohádka, pohádka, pohááád…. Chrrrrr…

Můžete být na své ratolesti velmi hrdí! Krásně zvládají absenci rodičů, a jako na povel si vše užívají plnými doušky. Děkujeme vám za ně.

Foto na rajčeti.