Fotogalerie

Když v říjnu listí nespadne, tuhá zima se přikradne- tak praví pranostika na měsíc ŘÍJEN. A zimu tím máme jasnou, bude tuhá. Naše školkové břízy a lípa brání své zlaťáčky a nechtějí je letos nějak pustit. To bude asi tím, že se říjnové počasí tvářilo docela letně a o počasí jsme si také celý měsíc povídaly. Všechna roční období známe a dokážeme k nim přiřadit ty správné zvyky a počasí. Pravda, letošní říjen nám s tím trochu zamíchal, ale ke konci se přeci jen umoudřil a přestal letně dovádět. Přihrál nám trochu mraků a my víme, z čeho mraky jsou, jak vznikají a jak jsou těžké. To byste koukali, nad námi se prohání úplná stáda slonů. Zašly jsme dokonce tak daleko, že jsme si pravý mrak na třídách vyrobily.

 Také jsme si povídaly o vlaštovkách, čápech a ostatních opeřencích, kteří nás na zimu opustili a nám nezbývá, než se těšit na jejich návrat. A teď počkáme, zda v listopadu zlaťáky z bříz spadají.

 Kdo chtěl dnes do naší třídy vstoupit, neměl to nikterak jednoduché. Notnou dávku odvahy musel prokázat. Nejprve se v šatně proklestit pavučinou a prosmýknout hejnem létajících duchů. Ani teď neměl vyhráno, neboť třídu během noci zaplavilo hejno černých netopýrů a usadilo se na našem košatém stromě. A to celé ještě hlídal čarodějnický mazlíček Macík. Krásný exemplář trochu přerostlého pavouka se zuby jako meč, ale dobrák je to a velký mazel. Když už se odvážlivec do třídy dostal, tak zjistil, že dobře udělal, neb ho vítala sebranka děsivě hrozivá, tu kostmi chrastící, tu pavučinou omotána, ale radostná a veselá.

 A hned ho do kola vzala. Tančilo se, zpívalo, křepčilo, až se netopýřím princeznám a čarodějnickým učnicím sukénky natřásaly a upírům kapala krev ze zubů. Krásná dýně celé to šedobíločernofialové hemžení jasně oranžovou barvou rozjasňovala. ,,Asi si uděláme dýňovou polévku“ ,,Ne ne, ze mne ne, já už jsem vydlabaná“.

Při přehlídce krásy se mezi námi ještě objevil skvostný motýl, osminohý pavouk a věřte nevěřte, dokonce jednorožec.

Nějakou tu hru jsme si zahrály, o svých straších popovídaly a pak ony strachy do kotle zahodily.

Na návštěvu dorazily i Kočky, u kterých se to hemžilo sebrankou stejně vydařenou, vedenou paní učitelkou ode dneška zvanou Hlava Otevřená :-) . Tuze hezký den, plný smíchu, to byl.

 Že je podzim kouzelník, který dovede vesele zbarvit listí a vytvořit spoustu krásných plodů už dávno víme. A že my jsme šikovné děti mající neméně šikovné rodiče, tak dokážeme podzimní úrodu využít k nádherným výrobkům.

 Proto jsme se ve čtvrtek všichni sešli na zahradě naší školky a z lesklých kaštanů, čepičkatých žaludů, barevného listí, červených šípků, měkkého mechu, zářivě oranžových dýní a ze spousty dalších věcí, jsme tvořili parádní umělecká díla. Parapet okna se po chvíli našeho snažení plnil panáčky, sovičkami, šneky a vším možným dalším. Mimo jiné vedle dýňových hlav zaparkovalo i závodní auto ze šišky. Nápaditost dětí i rodičů paní učitelky moc ocenily.

 Když si naše ruce potřebovaly trošičku odpočinout od lepení, stříhání, vázání, tak jsme si na našem malém kopečku pouštěli draky a u okénka jídelny se trochu občerstvili.

 Počasí nás během dopoledne strašilo přeháňkami a větrem, ale sotva zahradní akce vypukla, tak se jako na zavolanou umoudřilo a mohli jsme si společné odpoledne krásně užít.

 Děkujeme všem, kteří se naší veselé akce zúčastnili a těšíme se na další.

Měsíc září je měsícem hodně důležitým. Přicházíme do školky po letním dovádění a některé z nás prožívají své úplně první dny bez maminek. Teď, na konci měsíce, už víme, že to parádně zvládneme a ve školce se dozvíme mnoho nových věcí a vyrobíme spoustu krásných výtvorů.        

  Měsíc září nám k tomu nabídl třeba šípky, ze kterých jsme vytvořily srdíčka pro maminky. A kromě toho jsme si uvařily šípkový čaj, ochutnaly šípkovou marmeládu a prožily týden dobrodružství s Šípkovou Růženkou. Když jsme ji vysvobodily ze šípkového zajetí, tak jsme ještě v lese postavily domečky pro malé skřítky.

  Září je měsícem zrajícího ovoce, tak jsme si upekly koláč a vytvořily jablíčka z modelíny. Sluníčko nás provázelo na našich procházkách, a když se nám schovalo za mraky, tak jsme si vyrobily sluníčko ve třídě.

 U Kočiček jsme ochutnávaly i dozrávající zeleninu a koření. Ochutnávání česneku a cibule provázely krásně zkrabatělé obličeje. U nějakého zeleného listí se paní učitelka ptala, copak to je, zda známe voňavou zeleň, kterou dávají maminky do polévky jako koření, a napovídala: ,,no přeci li…. libe….“ A hned jsme měly jasno! Z jednoho hrdla vypadlo:,, LIBEREC“ a zároveň z druhého: ,,LIBELENKA“. Ba ne, libeček to byl.  

A přitom všem jsme si ještě stihly zadovádět, pohrát a oslavit pár narozenin. Moc děkujeme za krásná pohoštění od maminek.

 První divadlo, které nás v tomto školním roce navštívilo, se jmenuje DIVOLOĎ. Tentokrát připlulo bez lodi, s pohádkou O Červené Karkulce.

 To byl jednou jeden domeček a v něm se narodila holčička. Maminka s tatínkem vymýšleli holčičce jméno, a to jsme je musely trochu zarazit, protože nápady jako Plachťanda, Rypanda, či dokonce Kvadranda považujeme za nesmysl. Ještěže přiletěla víla a pojmenovala holčičku po babičce: Karkulka. Karkulka rostla, až přerostla rodiče a mohla dostat svůj první velký úkol. Samou radostí výská a bere od tatínka dárek a radu, aby ještě po cestě natrhala kytičku a nezapomněla dát babičce pusu na pupík? Prosím?!? To se zase řehtáme. Prý je tu u nich v rodině běžné. Tak dobře.

 Na louce s kytičkami si Karkulka užívá krásného dne a ani jí nepřekvapí, když se mezi poletujícími motýlky objeví chlupatý vlk. ,,Kampak jdeš, Ňaminko?“ ptá se. ,,Jdu za babičkou s dobrotami k narozeninám. A proč mi říkáš Ňaminko, pejsku?“ Vlkovi se začínají zbíhat sliny na babičku, Karkulku i s dezertem a dál to pokračuje, jak už jistě znáte. Posílá Karkulku dlouhou oklikou, aby se k domečku babičky dostal dřív a mohl babičku slupnout. To se mu povedlo, ač mu babička utíkala. Do domečku se dostavila Karkulka a padaly známé, až profláklé otázky o velikosti uší, očí a zubů.  A nakonec i Karkulka skončila ve vlkově břiše.

  Aúúú, aúúú, aúúúú se nese lesem a přivádí pana myslivce do domečku. Tam vlk naříká: ,,Aúúú, to mě bolí břicho, to mě v něm asi šťouchá ta bába hůlkou, aúúúú“. Dobrák myslivec vydobude z vlka slib, že už nikdy nikoho nesežere a dobře mířenými skoky na vlčí břicho osvobozuje veškeré osazenstvo břicha. A tak se v domečku sejde babička, Karkulka, čaroděj a dokonce i Kašpárek.

 Vlk se všem omluví za svoji nenažranost. Je mu odpuštěno a co víc, myslivec si ho vezme jako mysliveckého psa. Z celé radosti a vděku se vlk nechá námi všemi podrbat na chlupaté hlavě.

,,A ještě mám jedno upozornění pro paní učitelky“ povídá příjemný pan herec svým hlubokým hlasem. ,,Jestli se děti budou drbat, pak vězte, že jsme přivezli vše, co jsme mohli.“

 Proč se tomu paní učitelky smály, moc nevíme, ale proč jsme se smály celou dobu my, to víme dobře. Takhle je to pokaždé, když k nám připluje DIVOLOĎ. Děkujeme.