Fotogalerie

Ode dneška - 10. 5. 2021 můžeme zas do školky chodit všichni. A distanční výuka zůstává už jen vzpomínkou. věříme, že se výuka dětem a snad i rodičům v době uzavření školky líbila. Nám ano. 

Taky jste dnes po ránu cítili ve vzduchu vonící jaro? My ano a abychom si ho řádně užily, tak jsme hned po svačině vyrazily na procházku. Ale ona to nebyla procházka obyčejná, byla to procházka čarodějnická! Proč? Protože už je tak nějak dáno, že poslední dubnový den patří čarodějnickým rejdům. Čarodějnice Káča asi věděla, kudy se na procházku vydáme, zarejdila si a podstrčila nám pod nos spoustu úkolů. U některých jsme se zapotily, u jiných nasmály, ale všechny jsme správně splnily. Jak víme, že správně? Protože jsme si na papírky malovaly symboly správných odpovědí, ve finále si symboly nahradily písmenky a všem nám vyšla tajenka! Jaká? Tak to vám tady nenapíšeme. Proč? Protože se čarodějnici Káče zdálo, že je nás nějak málo a ráda by, kdyby se po její čarodějnické stezce přehnalo větší množství šikovných dětí. Čarodějnická stezka za Lipím, v místě, které vaši rodiče jistě poznají z mapky, zůstane otevřena do nedělního odpoledne. Tak si vezměte papíry, tužky, dobrou náladu a vyrazte na ČARODĚJNICKOU STEZKU. Proč? Protože vás to bude bavit, protože čarodějnice Káča čeká na maily se správnými tajenkami a hlavně……. jaro přeci tak krásně voní.     .................A protože jaro tak krásně voní, tak se to na čarodějnické stezce opravdu rojilo. Máme radost, že se tím mohla akce účastnit i Sluníčka, která zatím nemohou chodit do školky. Za fotky  postřehy děkujeme :-)

,,Odpadééék! Pančelkó odpadééék!“ Pokud jste dnes z luk zaslechli takovéto halekání, vězte že se v okolí Lipí nepohybovala nějaká neznámá bytost, aly my, předškoláci z MŠ Lipí. Po oslavě včerejšího dne Země jsme dnes vyrazili zase trošičku té naší Zemi pomoci. Měla to být jen tak obyčejná procházka, na které sem tam upozorníme paní učitelku na odpadky, které do přírody nepatří a paní učitelka je v rukavicích zvedne a dá do pytle. Jenže to jsme netušili, kolik odpadků za Lipím najdeme. Takže volání: ,,odpadééék“ znělo mezi námi celé dopoledne. Šli jsme loukou, lesem i po cestě a úplně všude bylo co nacházet a naházet do pytlů. Úplný odpadkový poklad jsme nalezli pod posedem. Tam jsme zaplnili jeden celý pytel. Cestou necestou jsme dorazili k ohradě s chlupatými kravičkami a daňky. To úplně jistě nevíme, zvěř se držela od plotu dál a my jí viděli jen zdáli. Zato jedna srna nám přeběhla přímo před nosem. Div jsme do ní nevrazili. Asi s námi chtěla popřát Vojtíškovi k svátku. Oslava dnes proběhla na lezené louce. Cesta zpět nás zavedla ke krásnému rybníčku, a kolem rozkvetlých sasanek na louku nad Lipím a pak už nám jen zbývalo seběhnout ke školce a jít se odměnit výborným gulášem s knedlíkem. Na asi šestikilometrové trase jsme nasbírali spousty odpadků a vůbec nechápeme, jak se lahve, plechovky, pytle a kdo ví co ještě mohlo do lesa a luk dostat. Asi nějaké kouzlo?

Víte, že je dnes 22. 4. den Země? My, Kočky z MŠ Lipí, to víme a rozhodly jsme se dát Zemi dárek k svátku. Staly jsme se proto obyčejnými hrdiny naší doby. Jak k tomu došlo? Jednoduše nás paní učitelka přihlásila do Kampaně obyčejného hrdinství v Ekoškole. Co to znamená? Budeme plnit výzvy, které v Ekoškole připravili, aby se té naší Zemi žilo lehčeji.  A někdy to jsou výzvy opravdu těžké. Třeba celý den bez moderních vymožeností! Možná nám líp půjde výzva k využití ekodopravy. Na kole my jezdíme rády. Věříme, že si každý z nás nějakou tu výzvu pro sebe vybere a splní, neboť víme že: KDYŽ HODNĚ MALÝCH LIDÍ NA HODNĚ MALÝCH MÍSTECH UDĚLÁ HODNĚ MALÝCH VĚCÍ, MŮŽE SE ZMĚNIT TVÁŘ CELÉ ZEMĚ. Také jsme si tu naší krásnou modrou Zem vyrobily a to nás hodně bavilo.

Na jaře se rodí mláďátka. Tak to už my, předškoláci, dávno víme. A dokonce známe jejich názvy. Kravičce se narodí telátko, ovečce jehňátko…. a králíčkovi…..? Jak se jmenuje mláďátko od králičí maminky? Dohodli jsme se, že králíček. A právě na malé králíčky jsme se šli podívat k tetě Marcele. Mohli jsme si je pohladit, pochovat a teta nám o nich pěkně vyprávěla. Kohout se opodál naparoval v plné kráse a brousil si ostruhy. Co jsou ostruhy už taky víme a dáme si na ně pořádný pozor. Také jsme se dozvěděli, proč mají slepice na nožičkách barevné náramky – kroužky se jim říká. Pomohli jsme tetě králíčky i slepičky nakrmit, a dokonce jsme v kurníku sebrali do košíčku vejce. Za tuhle důležitou práci nás ve školce čekala odměna v podobě palačinek. Užili jsme si pěkný jarní den.

Březnové nedělní odpoledne by mělo lákat k procházkám probouzející se přírodou, pozorováním prvních květů a prohříváním se v nesmělých slunečních paprscích. Mělo by, neláká. Přírodě se moc probouzet nechce, květy se zimomřivě krčí pod krustou sněhu a o sluníčku si můžeme tak akorát nechat zdát. I ba ne! Sluneční paprsky září alespoň na oknech. To bude tím, že jsme vyhlásili sluníčkovou výzvu, v níž jsme poprosili děti, aby vyrobily sluníčka, nalepily na okna a poté pátraly po sluníčkách v oknech sousedů. A jestli dobře počítám, tak se nám snaží pomoci přivolat jaro dokonce 55 sluníček. Možná víc, možná naši sluníčkoví detektivové nějaké přehlídli. To ale vůbec nevadí. Hlavní je, že kdosi prožil radost při tvorbě sluníček. Pár fotek výtvarníků k nám taky dorazilo. Pak byla jistě radost sluníčka v oknech nacházet a těšit se ze společné zábavy. Sluníčka se na nás z oken smějí krásná, veselá a hned z několika obcí. 24 z Lipí, 21 z Habří, 3 z Kvítkovic, 4 z Kališť, 1 z Šindlových Dvorů a z Holubovské Bašty taky jedno, které není kupodivu nejvzdálenější. Sluníčko, které září v největší dálce od naší školky je až ve Frymburku. Přejeme mu, aby ve volání jara nezůstalo samo, aby mu, v onom studeném kraji, brzy pomohlo sluníčko velké, zářící přímo z nebe. To přejeme všem našim sluníčkům a dětem. A že se nám naše volání nepovedlo? Že jsme jaro nepřivolali? Ale kdepak, přivolali! Jen se nesmíte dívat z okna, ale do kalendářů. Všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do naší výzvy, moc děkujeme.

 Aniž bychom tušili, že si vlastně užíváme večírek (či vlastně dopoledníček) na rozloučenou, tak jsme pojali čtvrteční dopoledne vesele, dalo by se říci, že až rozpustile. Jak taky jinak, než rozpustile se chovají všelijaké pohádkové, či dokonce nesmyslné bytosti. I když vlastně princeznám, batmanům, kostlivcům a dalším netvorům by asi kousíček důstojnosti slušel. U nás ne, u nás se řádilo. Pravda, občas se při přeskakování překážek zamotávala vlečka do urozených nožiček, překážel leopardí ocásek a zaječím ouškům se sem tam podařilo upadnout. Zato nadpřirozené schopnosti betmenů, spajdrmenů a ostatních menů, které ani neznám, dovolovaly v letu konkurovat třeba i beruščím křídlům. Vesele barevná podívaná. A když už se řáděním zadýchal dokonce i námořník s policajtem,  tak se u stolků s dobrotami ve shodě nabaštili a napojili dohromady s oslíkem, myškou, princeznami a všemi ostatními. Tentokrát podivným bytostem maminky nemohly napéct dobroty, ale i z koupených laskomin se dají pořádně napráskat pupky, jen kostlivcům sušenky propadávaly mezi žebry. Všem za přinesené ovoce a další pochutiny děkujeme a věříme, že si další akci snad užijeme v dohledné době.

Během uzavření školky se nám na zahradě objevily nové chodníčky, ploty, dveře, tabule a nový hrací domeček . Asi nějací skřítkové, či co. Moc jim děkujeme :-) 

 A je tady zase konec roku. I přesto, že byl velmi podivný, si zaslouží důstojné rozloučení. A o to se nám opět postaraly děti přinášející kytičky, dárečky, úsměvy a ta nejhřejivější slova. Nejen nám, ale i některým maminkám slova drhla v krku. Ono to není jen tak jednoduché rozloučit se s dětmi, které svým halasem zaplňovaly školku celé čtyři roky. Pravda, letos až moc často halasily doma a nám odpadla veliká spousta akcí. O to více se těšíme na příští rok a věříme, že si dětí i akcí užijeme dosyta.

Všem vám velice děkujeme a přejeme co nejkrásnější léto. Ať vás sluníčko a dobrá nálada provází na výletech a ať se svými dětmi užijete chvíle, na které se nezapomíná.

A to jsou naše letošní Sluníčka. S některými se loučíme a budeme je potkávat už jako veliké Kočičky o patro níže. Některé se k nám v září ještě vrátí a už teď se na společné zážitky těšíme. Letošní rok byl nadmíru podivný a spousta akcí nám bohužel odpadla. Tak si držme palce, ať si jich příští rok užijeme co nejvíc