Více fotografií z akcí najdete na RAJCE.NET
Přístupové heslo a kód se dozvíte ve školce.
,,My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujeme vám….“ znělo dneska Lipím. To jsme se my, děti ze školky, vypravily k lipským sousedům vinšovat krásný rok 2024. Protože ,,vinšovat“ znamená ,,přát“ – to už víme. Nasadily jsme si koruny, jako správní králové, zpěvem jsme vylákaly sousedy a napsaly jim na vrata K+M+B 2024. Letos jsme na naši cestu dokonce dostaly kasičky, abychom vybraly nějaké ty dary pro děti, které nemají takové štěstí v životě, jako máme my. A jestli víme, jak se králové, kteří přišli do Betléma jmenovali? Ano, víme- Kašpar, Melichar, Baltazar. A nepleťte to, jako kdosi ze Sluníček- né, nebyl to Kašpárek ????. Všem moc děkujeme za příspěvky a přejeme vám co nejkrásnější rok 2024.
Otevřeným oknem nakukuje do třídy sluníčko a láká nás ven. Moc se nám nechce, protože k nám má zrovna dnes zavítat Ježíšek. Sluníčko se trošičku uculuje, asi si říká, že místo Ježíška přiláká svými paprsky motýly, včelky a jaro. Ale kdepak, v kalendáři se píše, že má přiletět Ježíšek a co se píše v kalendáři, to platí.
A tak nás, po návratu z procházky, čeká slavnostní překvapení. Celá třída voní perníčky, jablíčky, cukrovím, natěšením a radostí. Rozsvícený stromeček se hrdě tyčí nad hromadou dárků. Ani nedutáme, koukáme na to barevné nadělení, postupně dárky rozbalujeme a je nám moc krásně vánočně. Hlasitě zavoláme Ježíškovi poděkování z okna a těšíme se, že za pár dnů zavítá do našich domovů.
Mezi hraním s novými hračkami ještě ochutnáme cukrovíčko ze sváteční tabule, za které moc děkujeme našim maminkám. A krásný sváteční den je za námi.
,,Beránku náš na nebesích, stůj při nás, až přijde tma. Haleluja, Haleluuuja……..“
Už dlouho Kočičky tajily překvapení, a utajily. Světelná šou při doprovodu dojemné písničky vehnala do nejednoho oka trochu vláhy. Kočičky s paní učitelkou Luckou nacvičily, utajily a dnes konečně předvedly vystoupení, které se přesně hodilo na zahájení vánočního setkání na školkové zahradě.
Po vystoupení přišel čas pro mlsné jazýčky. V soutěži o nejlepší linecké cukroví se v lítém boji utkalo patnáct soutěžících. A byl to boj náročný, vyrovnaný, plný lahodné chuti a vůní. Všechny vzorky cukroví si zasloužily ocenění. První cenu přiřkli hlasující rodiče a děti lineckým stromečkům Ilonky Bouchalů. U Bouchalů prý soutěžní vzorek pekl tatínek a tak mu přejeme krásný zážitek ve Vinohradském divadle. Ano, taková cena čekala první dvě místa a věříme, že si výherci představení vychutnají stejně, jako si hlasující vychutnali jejich linecké.
Ještě jsme si všichni mohli prohlédnout a odnést výtvory dětí, které nám ozdobí vánoční domovy, popít trochu punče, jenž pro nás uvařily tety v kuchyni, a hlavně v pohodě a klídku poklábosit.
Celé pozdní odpoledne doprovázel smích a to je přesně ten důvod, proč takové akce pořádáme a pořádat budeme.
Děkujeme všem, kteří přišli, děkujeme počasí, které nám dopřálo krásný čas a děkujeme za vaše dobrovolné příspěvky.
Teď už jsou Vánoce opravdu za rohem :-).
Tak jsme si letos trošku myslely, že se k nám dostaví jen Mikuláš s andělem bez čerta. Ale ouha, přihrnul se i čert. To nám někdo vysvětlete, kudy se z pekla těmi hromadami sněhu prokutal. Byl trochu nevrlý. To se ani nedivíme, vždyť ho muselo zábst kopyto. Možná byl nevrlý i proto, že zjistil, do jaké školky zavítal. Do školky plné hodných dětí. U Sluníček si jen tak pobrukoval pod vousy, že je tu úplně zbytečný. U Kočiček přeci jen trochu pookřál, ale i tady převládají děti hodné, pracovité a hlavně kamarádské. Asi to věděl dopředu, ani si nevzal pytel, kterým by nám hrozil. Tak jsme ho za to podrbaly na zádech a prý jsme mu tím vyhnaly blechy. Možná nějaké přineseme domů. Byla s ním docela zábava. Ono už to tak u čertů bývá. Bývají trochu mrzouti, ale jsou to vlastně rohatí dobráci v kožichu.
Zato pan Mikuláš, to vám byl vysoký důstojný pán. Mile se na nás ze své výšky usmíval a mluvil o nás velice hezky. Už dopředu věděl, že jsme moc hodné. Tak řekl krásnému andělovi, aby nám rozdal dárečky. Anděl se usmíval úplně andělsky a podaroval nás. Byla to moc milá návštěva a věříme, že večer k nám domů přijde návštěva stejně hodná.
Dneska jsme málem odletěli balónem. Ve třídě to totiž chvilku vypadalo, že se tu jeden krásný fialovo bílý balón nafukuje. Ale ono né. Když už nám málem rozbořil třídu, tak se přestal nafukovat, objevily se do vnitřku balónu dveře a my mohli vstoupit. A hle, není to balón, je to kino. Kino, ve kterém můžete polehávat po zemi a příběh se vám děje nad hlavou. Kočičky se ocitly s malou kamarádkou Miou u jejího moudrého dědečka, který znal mnohá tajemství vesmíru a života na zemi. Měl krásný model sluneční soustavy a uměl o ní zajímavě povídat. A také už díky němu víme, proč se zeměkoule točí našišato. Kdyby nebyla nakloněná, nemohla by se střídat roční období.
Sluníčka se podívala na trošku pohádkovější příběh z mořských hlubin. Nad hlavami se jim proháněli rybičky, žraloci, mořští koníci. A ti všichni zachránili, díky moudrosti želvy Kasandry, barevný korálový útes.
A co bylo po skončení příběhů? Balón se překvapivým fofrem smrskl na trochu látky, kterou paní kinová sbalila do kufru a odnesla do auta. Takže celé kino bylo v kufru a my mohli jít na oběd.
Dnes k nám přijel dřevěný kašpárek, koník a kejklíř Slávek. Kejklíř Slávek tedy dřevěný nebyl, to jen koník a kašpárek. On se kejklíř Slávek občas v kašpárka měnil. No vypadalo to zamotaně, ale kejklíř nám vše vysvětlil a vymotal nás z toho. A už šupem do pohádky.
Zlý pan principál (toho hrál kejklíř Slávek taky a byl v tu chvíli velký drsoň s kloboukem) vyhnal dřevěného koníka s kašpárkem z kolotoče. Že už jsou staří, oprýskaní, odrbaní, a vůbec, že už se mu ani trochu nehodí, protože si teď otevře místo starého kolotoče úplně nový stánek s klobásami a pivem. To že víc nese. Nevíme tedy co pivo s klobásou nese, ale je nám dvou dřevěných kamarádů líto. Jenže oni jsou sice dřevění, ale vůbec né hloupí. Vydají se s písničkou do světa, neb svět je určitě nenechá ve štychu. Potkají babičku s nůší, které od té dřiny dřevění ruce. Bodejť by nedřevěněly, když jsou dřevěné. A naši kamarádi jsou nejen chytří, ale i hodní, tak babičku i s nůší popovezou a za odměnu dostanou starý rezavý klíč. Co s ním? Prý je ke štěstí, tak si ho pověsí koník na krk a klape si to tím světem dál. Při tom cárání do lesa jim kejklíř hraje písničku a naše Terezka pomáhá, aby je ta dlouhá cesta neunavila.
Teď to prý chce trochu pauzu, povídá kejklíř, neboť každé divadlo, i kejklířské, potřebuje pomocníky techniky k přestavbě kulis. Ale že máme šikovné nejen děti, ale i paní učitelky, tak se pomoci ujala paní učitelka Denča a přestavba proběhla vesele, odborně a bez pauzy. A tu jsme najednou v hlubokém lese pod dvěma vysokými stromy u černé truhly. Co tak v té truhle může být? A jak se do ní dostat? To nás teď nemusí zajímat, teď musíme držet palce dřevěným kamarádům, na které vyběhl tříhlavý drak hlídající truhlu. I tady měl kejklíř trochu problém, neb mu prý chybí loutka draka. Nevadí. Náramně dobře draka sehrál náš Ondra. Mával křídly, vydával zlé zvuky a vůbec nevypadal jak přerostlej komár, jak pravil kejklíř. V zákulisí se nakonec dračí loutka našla, tak se Ondra mohl proměnit v bubeníka. A že bubnoval rázně a zlému drakovi dodával na vážnosti. O tu drak však záhy přišel, neb mu naši dřevění kamarádi zamotali hlavy. To, jak byli zvyklí honit se do kolečka na kolotoči. Drak je zneškodněn, přišel čas na otevření truhly. Ale čím? ,,Máte přeci klíč ke štěstí“ volá Páťa. A klíč do zámku pasuje! Místo štěstí v něm kejklíř nachází sekundární podpůrné zařízení ke kolotoči. Asi to je i trochu štěstí, neb se zdá kejklíř šťastný. Nám jako větší štěstí přišlo nalezení krásné slečny, zavřené do truhly už před celým rokem. Nález sličné slečny znamenal velikánské štěstí pro její rodiče, knížata ze zámku. Radost ze shledání je pořádná porce štěstí. Ze samého vděku nabídli dřevěným zachráncům vše, co si jen budou přát. Né, nepřáli si prachy, jak zaznělo z hlediště. Přáli si dřevěný kolotoč. A tak dnes stojí před zámkem krásný kolotoč a na něm dělají radost sobě i ostatním kašpárek s dřevěným koníkem. A jsou z toho celí šťastní. Ať si jde zlý principál třeba na pivo.
A jak to, že to vše tak dobře dopadlo? Vzpomínáte na babičku s nůší? Jo jo, vyplácí se dělat dobré skutky ????
,,Dneska bude ta bonbariáda“ oznámila Bibi a tím bychom mohli považovat letošní bramboriádu za zahájenou. Co to znamená? To znamená, že se odpoledne sejdeme i s rodiči na naší zahradě, zahrajeme si pár her, kde hrají hlavní roli brambory. Pojíme nějaké ty dobroty, které nám přinesly šikovné maminky a popijeme limonády, připravené naší tetou kuchařkou. A tak to také včera bylo. Děti vyfasovaly čisté papírové medaile a instrukce kudy a kam. Některé se hned rozběhly sbírat razítka za splněné úkoly a našly se i děti, které daly přednost prostřenému stolu a k úkolům se dostavily až s plnými pupky. Na zahradě se běhal slalom s bramborou na lžíci, brambora se házela do otevřené pusy šaška, a že někdo házel s vervou. Jiříkovy brambory měly po dokončení úkolu pořádné boule. Naopak Viktor házel rozvážně a pěkně si zblízka zkontroloval, zda brambora opravdu propadla. Zábavné početní úkoly nedaly dětem moc práce, a i bramborové razítkování obrázků je bavilo. Největší zácpa byla na Klondajku. Né, že bychom tu kutali zlato, hledali jsme v písku zahrabané brambory, ale nejeden tatínek se do kutání vrhl s vervou zlatokopa. Koutek pro tvořivce byl celé odpoledne obsazený a vycházely z něj výtvory náramné, až nevídané. Oblíbeným místem bylo i ohniště. Bodejť by ne, když se od něj linula vůně pečených buřtů. Celou akci jsme si dosyta užili. Moc děkujeme za přinesené dobroty a omlouváme se, že naší pozornosti úplně unikly krabičky s jahodami. Ale tím nám zůstaly na dnešek a děti si tak tu naší ,,bonbariádu“ ještě trochu protáhly.
První den v září je pro školku dnem slavnostním. Všichni se na něj těšíme s velikou zvědavostí, co nám přichystá nového. Ani tentokrát nezklamal. Přichystal nám spoustu nových kamarádů. Někteří se ujali povinností, jako je třeba hraní se stavebnicemi a autíčky s nadhledem mazáka, a někteří přeci jen trošičku váhali, kterak to tady, mezi novými lidmi a věcmi zvládnou. A zvládli to všichni úplně skvěle. Kdyby se ve školce známkovalo jako ve škole, tak by dnes padala jednička za jedničkou. Za šikovnost při hraní, jídle, oblékání….. To vám povídám, letošní nová Sluníčka jsou móc šikovná a my vám za ně děkujeme. Se Sluníčky si pohrály Denča a Žanda, které už známe. U Kočiček proběhlo seznámení nejen s novým spolužákem, ale i s paní učitelkou Jančou, která se bude s Luckou radovat z Kočiček a kterou mezi námi vítáme. U Kočiček bylo novinek trochu víc. Například si samy mažou pomazánky na rohlíky. A co si budeme povídat, takový rohlík, který si sám namažu, chutná daleko víc než ten od paní kuchařky. I tuhle novinku lze oznámkovat jedničkou. Dnešní den byl moc vydařený a už se těšíme na další zážitky.
Červen je měsícem jahod, otevřených bazénů, sandálek, opálených ramen a loučení. Kdosi se loučí s velkou školou, kdosi zase se školkou a všichni se loučí se školním rokem. I v naší školce už loučení proběhlo. A bylo, jak se na loučení patří, slavnostní a veliké. Hlavní role se samozřejmě zhostili ošerpovaní předškoláci, kteří kromě prokázání svých znalostí a převzetí knížek na památku dostali ještě poslední úkol. Předat svá místa, která v šatně opouštějí, novým dětem- svým následovníkům. Ne, nevedli je do šatny, ale předali jim malované kamínky se svojí, teď už vlastně bývalou, značkou.
Kromě předškoláků nám své dovednosti ukázaly i ostatní děti z Kočiček i Sluníček.
Pak přišla na řadu slavnostní tabule, ze které si mnozí ochutnali jednohubky s pomazánkami, které nám paní kuchařka připravuje i v nesváteční dny. Kromě jednohubek mizely před očima i řízky a spousta dobrot, které nám přinesly maminky a babičky. Moc za ně děkujeme. A děkujeme všem, kteří jste přišli a našim předškolákům připravili slavnostní atmosféru. Ještě patří poděkování Čembovi, který se ujal diskotéky a fotoaparátu.
Lipí 103
373 84 Dubné
Telefon: 702 075 679
Telefon na odhlašení
stravy: 776 382 435