Fotogalerie

 Venku sněží a třídou Kočiček zní zvoneček. Ale ne ne, to ještě není tak vyhlížený Ježíšek. To k nám dnes zavítalo loutkové divadlo Gustav. Prý s pohádkou ,,Kašpárek v pekle“,  ale zatím vidíme jen les, zámek a dřevorubce Kubu, hledajícího své štěstí. Po pekle ani památky. Alespoň Kašpárek po chvíli přichází zvesela na scénu. Se svižnou písničkou na dřevěných rtech jdou s Kubou do světa a poté dokonce zachránit princeznu z pekla. Tak se přeci jen to peklo ukázalo v celé své pekelné kráse. A že je Kašpárek koumák, přelstil dva ňoumovité čerty a dokonce i samotného Lucifera. Nastrčil do čertovského pytle místo sebe statného berana a to vám byla mela, to jsme se nasmáli, když čerti berana z pytle vytáhli. To potrkaní rohatí huňáči létali vzduchem, to jim blechy vyskakovaly z kožichů.

 A jako v každé dobré pohádce dochází ke šťastnému konci, Kuba si odvádí zachráněnou princeznu na svatební hostinu a my hlasitě tleskáme.

 Nakonec se s dřevěnými herci blíže seznamujeme. Můžeme si krásné loutky pořádně prohlídnout a pohladit. Za kulisami jsme zjistili, že nic děsivého nebylo ani na pekle, ani na pekelných zvucích. Pan herec nám předvedl, že je vyluzoval z velikonoční řehtačky.  

 Děkujeme za hezký zážitek a teď už jen čekáme na toho Ježíška.

 Že přichází čas rojení čertů, jsme poznali už před pár dny, když začali malí čertíci vystrkovat před naší školkou své rošťácké hlavičky z nůše. My už víme, že se žádného čertího rojení bát nemusíme, že jsou čerti vlastně taková chlupatá dobrotiska. A kdyby chtěl být nějaký čert přeci jen hrubý, tak ho pan Mikuláš pěkně usadí.

 A právě pan Mikuláš k nám dnes přišel na návštěvu. Hned za ním vklouzla do třídy Sluníček dvě urostlá čertiska s rozesmátým andělem. Vůbec jsme se nebáli, pěkně jsme přednesli básničku a poslechli si čtení z knihy hříchů. Ona to vlastně byla kniha pochval. Pan Mikuláš nás dobře zná, a tak nás krásně chválil. Anděl nám všem předal dárečky a my jsme se radovali, jak se nám návštěva líbila. Líbilo se u nás i andělovi, a tak se ještě jednou vrátil, aby nám rozdal lízátka. Prý na to prve zapomněl. Asi trošku roztržitý anděl.

 U Kočiček chviličku mysleli, že dnes teta kuchařka nějak moc mlátí hrnci, jaké zvuky se nesly z chodby. Kdepak hrnce, to čerti rachotili, až se školka třásla. Snažili se nám trošičku nahnat strach, ale my víme, že jsme hodní, a tak jsou na nás všechny pekelné síly krátké. U Kočiček zazněla pěkná písnička a také mohlo přijít nadělování. A poté jsme si mohli čerty podrbat. Jé to se jim líbilo, to si jen vrněli, když jsme jim vyhnali blechy z kožichů.  

Moc děkujeme panu Mikulášovi s doprovodem za návštěvu a nadílku. A věříme, že v pondělí k nám domů přijdou stejně hodní čerti.

Včera jsme šly spát brzy. Mořský vzduch a práce na lodi prostě unavuje. O co dřív jsme šly spát, o to později jsme vstávaly. Nasnídat, sbalit kufry, vyklidit pokoje, sváču do batůžku a ven. A z ničeho nic mezi námi stojí námořník Jiří i se svým roztomilým a krásným, pestrobarevným papouškem (no jo, už jsme si na něj zvykly). A že prý se na tu poslední plavbu vydá s námi. Takže složit kousky map, které jsme v uplynulých dvou dnech získaly, a vzhůru na palubu. Po vylodění se na místě, které nám na mapě ukázal křížek, nikde nic nebylo. Zalitovaly jsme, že nemáme lopaty, protože poklad přece může být úplně klidně zakopaný. Nebo taky může viset na větvích stromů. Přece jen ta mapa nebyla v 3D. Nakonec ho ale Miky našel. Jen tak, na zemi. To jsme se teda divily, protože jsme o něj všichni málem zakoply, když jsme ho míjely. Teď přišly na řadu klíče, které jsme také poctivě sbíraly, vyhrávaly, získávaly s dopomocí štěstí. Devět jich vůbec nepasovalo a do zámku nešly ani zastrčit (třeba ten, co máme doma na záchodě). Ze zbylých tří vybral Lukášek D. jeden jediný a světe div se… Páni, óóóóóó, zlato, drahé kameny, šperky, mušlový přívěsek a další zlato… Víc už se blýskaly jen hvězdičky v našich očích. Každý jsme dostaly svůj zasloužený díl pokladu. Námořník nám ještě jednou poděkoval, rozloučil se s námi, a za chvilku přiběhla zklamaná paní učitelka Lucka, že o celou tu zábavu přišla. My jsme jí ale všechno důkladně povyprávěly, pěkně jeden přes druhého.

Po návratu na baráček jsme za naše ukázkové chování dostaly jako odměnu k obědu kuřízek s brkaší a suvenýrek na šňůrku. Naše paní učitelky souhlasily s tím, že si to opravdu zasloužíme. Pak už jen autobus, prospaná cesta, zablokovaný příjezd ke školce, potlesk panu řidičovi, davy rodičů, úsměvy, slzičky (maminek, ne naše) a tím končí naše přeslavná plavba, která se asi nezapíše do dějin, ale do našich srdíček a krásných vzpomínek určitě.

Dnešní den se nesl v duchu opečovávání našich krásných lodí. Nejprve jsme si vytvořily stejnokroje, a pak se s vervou pustily do drhnutí podlahy. Plachty jsme látat nemusely – naštěstí. A to naše námořnické štěstí jsme vyzkoušely hned v několika hrách. A víte, že i když jste první v cíli, ale to námořnické štěstí vám chybí, tak je vám to celkem k ničemu? No vážně! Skupina, která dorazila do cíle jako poslední, vyhrála úplně všechno. To jsme tedy koukaly, jak se smůla dokáže pěkně rychle ztratit. A při obědě nám teda přálo štěstí úplně všem – svíčková… Mňam. Po poledním odpočinku jsme se vydaly na Zakletý ostrov, kam nás poslal námořník Jiří. A dobře jsme udělaly, protože v cíli cesty jsme nejen získaly klíče k pokladu, ale taky další části mapy, která nás k němu dovede. Teda možná, to se uvidí zítra. Tak a teď už rychle zavřít oči, abychom zítra měly sílu… Uvidíme na co.

Po obědě proběhla anketa, kdo z dětí se těší domů. Dopadla tak, že jsme musely dost přemýšlet, jak vám napsat, že už se nikdy nevrátíme. Ale ne, nebojte, zítřek platí. ????

Dnes ráno jsme do školky nešly jen tak. Táhly jsme s sebou kufříky, na zádech batůžky a trochu teskna i těšení na našich malých dušičkách. Maminky a tatínkové nás přišli před cestou ještě povzbudit, dát nám poslední pusu, zamávat… A už frčíme. Náš cíl: Jiřičná. „Já chci taky bydlet v tom luxusním domečku,“ napadalo některé z nás, když jsme viděly, že se jde ubytovat první pokoj. Máme to tu nádherné, ale na horní palandu se všichni nevejdeme. I přesto jsme téměř všichni odpolední odpočinek prospaly. A pak? Pak už to jelo pěkně fofrem až do večera. Nejdřív přišel námořník Jiří s pěkně drzým, ukecaným a značně sešlým papouškem. Nejdřív jsme byly dokonce přesvědčené, že to vlastně žádný papoušek není. Ale byl, protože poté, co jsme na loď sehnaly zásoby a mohly vyplout, šly jsme podle barevných per. Ta nám papoušek cestou nechával, abychom našly Mravenčí ostrov s ležením pirátů. A protože jsme velmi šikovné děti, k ležení jsme dorazily naprosto bez problémů. Jenže co teď? No řekněte, vy byste se ani trochu nebáli? My jsme se vůbec nebály náš strach přiznat, a už vůbec jsme se nebály ten náš strach překonat a do pirátského doupěte se vypravit. A stálo to za to! Našly jsme kusy nějakých map, prapodivné klíče (někteří z nás je mají doma na záchodě) a taky lodní deníky. Je teda fakt divné, že jsme nenašly žádný poklad. Ale co se dá dělat, paní učitelky nám vysvětlily, že to zítra zkusíme znova. Tak snad už to klapne a ten poklad objevíme. Večer už jen fotbalový zápas Česka proti Česku přímo pod majákem, sprcha, zuby, pohádka, pohádka, pohádka, pohááád…. Chrrrrr…

Můžete být na své ratolesti velmi hrdí! Krásně zvládají absenci rodičů, a jako na povel si vše užívají plnými doušky. Děkujeme vám za ně.

Foto na rajčeti.

 Pššš, právě usínáme. Někteří z nás tedy už tvrdě pochrupují. Bodejď by né. Máme za sebou náročnou plavbu. V podvečer jsme totiž před školkou potkali starého unaveného námořníka. Sotva nás naučil ten správný pozdrav, ……víte, že se námořníci zdraví AHÓJ? žádné nazdárek, či dobrý den, a naše AHÓJ bylo slyšet určitě až na moři,…….. tak nás pozval na dobrodružnou plavbu.

 No jo, jenže na dobrodružnou plavbu se můžou vydat jen skuteční námořníci. Ti, co mají průkazy. Námořník Jiří nám takové průkazy rozdal, jenže bez správných razítek stejně neplatí. Ale že jsme děti nebojácné a šikovné, tak získat razítka za plavbu mezi děsivými útesy, za ulovení ryb, za záchranu želvích vajec a za další úkoly, nebylo problémem. Námořník Jiří jen nevěřícně kroutil hlavou, že jsme získali všechna razítka dokonce nám zatleskal. Poté nám ještě rozdal důležité dopisy pro rodiče a mušličky pro štěstí. Rozloučil se a odplul do svého domovského přístavu v Jiřičné.

 Během plavby nám vyhládlo a rádi jsme zasedli k těstovinovému salátu, který nám připravila teta kuchařka. A pak přišlo to, na co jsme se od rána těšili. Ano, diskotéka a polštářová bitva musí být! A že nás bavila. A unavila. Takže: Pššš, právě usínáme u čtení pohádek.

 Všimli jste si, že nám školku stráží krásně barevná baletka? Ano, je to baletka! To jen pro některé jedince, kteří se ptali, cože je to venku za strašáka. A dnes si mohla hlavu ukroutit při pohledu na zástup princezen, spajdrmenů, betmenů a dalších menů, který se hrnul do školky. To tak bývá, když je ve vesele vyzdobené školce KARNEVAL.

 Dnes na třídách tančili, dováděli a soutěžili indiáni, vojáci, kovbojové, sem tam nějaká ta víla, námořník a dokonce i Bořek stavitel. Ovečka s Karkulkou se nemusely vlka báti, neb ten nedorazil. Ale raději se měly na pozoru před dvěma tygry. Vlastně tygříky, kteří se nechali rádi podrbat za uchem. Ani drak nevypadal, že by si slupl nějakou tu princeznu ke svačině. Možná měl pupek napraný dobrotami, které nám připravily tety kuchařky. To jsme tedy byli překvapeni, že to i v kuchyni hýří karnevalovými barvami. Barvy se dostaly dokonce i do výborné bábovky.

 Všechno jsme to zblajzli, zapili šampaňským, které k oslavám patří a po soutěžích a tanečním vydovádění jsme si mohli vydechnout na postýlkách. Dnešní odpočinek je opravdu zasloužený. A teď se nám zdá o vílách, princeznách, beruškách………….